Re: Pořád sama na všechno - z čeho brát sílu

Br, nemusíš to ventilovat nahlas, je-li to citlivé, jen jsem chtěla, aby ses nad tím zamyslela.

Tebou popsané výroky mi připadají z ranku "jsi ZLÁ a NEMÁM TĚ RÁDA!", nevím, do jaké míry je ten puberťák ve své momentální sebestřednosti schopen nahlédnout, že to zraňuje, nedělám si iluze, že by nahlédnul, jaká je to hovadina.

Jak na to reaguješ? (Zase nemusíš odpovídat tady, jen si to promysli).

Mě jako nezúčastněného a citově nezaangažovaného člověka napadají věci jako:

"Uvědom si, že když mi říkáš tohle, tak mě to dost mrzí. Taky bych byla radši zdravá než nemocná. Ale holt je to tak, jak to je, a teď potřebuju, abys mi pomohla. "

"Jestli máš pocit, že jsem ti zkazila život, tak mě to mrzí, ale nic s tím neudělám. A zapomeň na to, že bych ti to kompenzovala tím, že bych ..(něco, dle potřeby)."

Případně bych se nebránila, kdyby mě občas zasvrběla dlaň.