Re: Pořád sama na všechno - z čeho brát sílu

B, neznám tvůj příběch do podrobna, jen útržkovitě. Doporučila bych ti, aby sis na ty nejvíc zraňující hlášky nacvičila nějaké odpovědi, např:

"Hele s kým sis mě udělala, na toho teď nenadávej!"
Víš, miláčku, člověk může změnit názor. Počkej až se opravdu zamiluješ. Uvidíš, že odhalit člověka jaký je opravdu, není tak snadné. Například u tebe jsem si myslela, že jsi...... (dosaď něco, čím se jí taky dotkneš).
"Já mám právo mít zdravou mámu!"
a já mám právo aby se ke mě dcera, kterou živím chovala slušně. mimochodem, víš o mé nemoci něco, víš kdy u mě začala......... (doplň dle úvahy - nesouvisí tvá nemoc s jejím narozením?)
"Za to jak jsi mi zkazila život...(míněno "zničila rodinu")...(něco, dle potřeby)."
tvůj život není zkažený, zatím si ho jen kazíš sama. pokud chceš, můžeš odejít z domova hned jak začneš vydělávat. Na jeho "zkažení" se tvůj otec podílel také, zavolej mu a poděl se s ním o svůj názor.....
"Kdybyste se nerozvedli/Kdybys neodešla od taťky (oblíbenější varianta), tak jsem se nemusela jako idiot furt stěhovat a nic by se mi neztrácelo."
nemusíš se stěhovat jako idiot, co kdybys to zkusila jako inteligent...

Zkus si její invektivy nebrat osobně a doufat, že je možné, že nakonec pochopí. Neposiluj v sobě pocity viny. V případě potřeby bych holce fakt oplatila stejným. Na moje kluky to docela platí, někdy jdou do sebe a ty největší "úlety" přehodnotí.