Re: Pořád sama na všechno - z čeho brát sílu

"Co takhle najít si kamarádku na izerát třeba? Zní to úplně přízemně blbě, ale třeba někde blízko je zrovna někdo takovej jako ty."

Já nevím. Jak říkám, mně nechyběj KAMARÁDI. Ani ti "podobně zkrachovalí", co mě chápou (jenže já nechci, aby mě někdo chápal, já chci, aby se to pro PB už všechno nějak vyřešilo a měla jsem konečně trochu KLIDU - a to nevyřeší žádný aktivity, prostě musí se vyřešit ten PRINCIP, a ten je blbej a řešitelnej dost těžko), ani ti "úspěšní", co se dá od nich "opisovat" leda tak to, že jsou to vždy oba normální lidi a prostě se nepruděj navzájem. A to není, aspoň pro mě, nic nového. Prostě třeba nesmírně těžko nesu střídavku, zvláště proto, že vidím, co to páchá na psychice mé i dcery. No ale CO s tím, že jo. Dcera chce být s oběma, přes to nejede vlak. Nepůjdu proti přání dcery, byla bych proti ní i sama proti sobě. Exe taky nezměním. Prostě zbývá mi jen se nad to "povznášet". Ale když člověk dělá něco pro sebe hodně nepřirozeného, tak mu to odebírá hodně síly a ta síla mu dojde mnohem dřív, než kdyby třeba věděl, že jo, je to bez dcery smutný, stýská se mi, ale vím, že je šťastná a že jí to prospívá...a tak.