Re: Necháváte školáky vyráchat se ve vlastní chybě a lenosti?

Já "zkvočnovatěla" natolik, že dítě učím doma... ať jsem to brala zepředu dozadu, zleva doprava, křížem krážem, pořád mi z toho vycházelo, že je to jediný způsob, jak se celá rodina nezblázní. V našem maloměstě není vhodná škola pro jeho stav - epileptik, ADHD, lehká dysfázie, nejspíš AS... a jakákoli varianta s dojížděním by znamenala přesně to, co popisuješ - buď by to odskákalo batole spánkovou deprivací, nebo by to odskákal on tím, že bych mu musela zatrhnout kroužky... a ve výsledku tak jako tak já bych z toho měla žaludeční vředy.
Asi bych ve vaší situaci v první řadě hledala možnost, jak ho mít doma co nejvíc - i třeba za cenu toho, že by nechodil na obědy a vyzvedávala bych ho fakt hned po skončení výuky a jedl by doma se mnou. Píšeš, že je tulivej, možná mu může chybět i tvoje blízkost. Navíc byste v době, kdy bude batole doma spát, měli na sebe čas - v klidu byste udělali úkoly, aspoň trošičku bys nasytila jeho potřebu lásky. Odpadly by mu kroužky v družině, ale zůstalo by mu to ostatní. A družinu, pokud by o ní fakt stál, bych mu nechala třeba jen v pátek, kdy se dají úkoly udělat o víkendu...
Dělat s dítětem tohoto typu úkoly večer, kdy obecně, aspoň u nás v rodině, prudí všichni - hlady, únavou a podobně, musí být strašně náročný.