Úroveň kuchařských škol a naše gastronomie v pubertě

Respekt a článek Petra Holce mě docela oslovil a navíc jsem začala Pohlreichovi věřit, že metání kečupů a Veget z okna myslí upřímně, nejen jako reality show

Ne že bych si nedala s radostí pravou hospodskou svíčkovou nebo rajskou, ale když to není pravé?
Knedlíky se většinou kupují a smrdí droždím.
Zelenina je oschlá.
To, co průměrná restaurace nazývá mezinárodní kuchyní, je většinou rizoto se sojovkou (čína) nebo nudle s kečupem (itálie).


Úryvek z článku:

"Stojím s ředitelem školy Jiřím Formanem, Krajhanzlovou a Vaňkem ve školní knihovně v oddělení odborných publikací, podle nichž se dnes vyučuje. Jednou z nich je i bichle Receptura teplých pokrmů Jaroslava Runštuka a kolektivu, na první pohled fantasticky nudná sbírka norem, před níž rádi dáte přednost i F. L. Věkovi.

Nenechte se zmást: kniha byla vydána v roce 2012, ve skutečnosti ale jde o půlstoletí starý manuál komunistických norem. Samozřejmě včetně nejhorších gastronomických vražd. Nenaučí vás jen chuťovky, jako třeba „hovězí polévku s lančmítem“, ale i skutečně pravověrné italské boloňské špagety. Ty Runštuk a kolektiv vaří z následujících ingrediencí: tuku, šunky, rajčat, kečupu, tvrdého strouhaného sýra a vody. Jako Ital vedle nich vypadá i Jiří Babica."