Re: Jaký pozitivní přínos pro naši společnost očekáváte od prezidenta Zemana?

Soběstačnost ale není známkou zdravého hospodářství. Hospodářský rozvoj je založený na výměně zboží. Navíc tehdejší zemědělství sice stačilo zásobovat domácí trh, ovšem s omezeným výběrem.

Banány a pomeranče apod. tvořily tehdy zanedbatelnou položku, ale proč? Za prvé proto, že se stát obecně bránil dovozu - kromě zemí RVHP - restriktivní celní politikou a současně cenovými dotacemi na vybrané zemědělské výrobky.

A za druhé proto, že by musel takové zboží nakupovat za devizy, které mohl doplňovat jenom vývozem za devizy (a tzv. směnitelný rubl se tady počítat nedá).

Tzn. na jedná stranu jsme součástí největšího jednotného zemědělského trhu na světě, a bránit dovozu potravin nemůžeme. Na druhou stranu ale zase vyvážíme podstatně úspěšněji a jsme dlouhodobě v přebytku obchodní výměny, takže není důvod se dovozu potravin bránit. V zásadě je to podobné, jako když jsme dlouhodobě bez práce a snažím si proto maximum vypěstovat doma na zahradě, protože mám málo peněz na vydání. Pokud peníze mám, potraviny klidně nakupuju.

Cílené snahy o soběstačnost ve světě - nejen zemědělskou - pravidelně vodívaly k uzavřenosti a chudnutí z důvodu omezování výměny zboží - obecně čím menší stát, tím víc ho to postihne.

Usilovat o soběstačnost má smysl ve chvíli, kdy je stát odkázán pouze na sebe, například v případě války, zhroucení EU apod. V tom případě je dobré být připraven na možnost výjimečné situace a připraven na rozvoj zemědělské výroby. V tom máme vcelku výhodu, potenciálně obdělavatelné půdy vzhledem k počtu obyvatel je tu dost a vody na zavlažování rovněž. Z tohohle hlediska například i kosení nebo pasení luk za dotace má určitý smysl, je to forma údržby potenciální zemědělské půdy. Co by ale bylo potřeba, je víc hlídat třeba pesticidy, které ve svých důsledcích půdu ochuzují, posílit schopnost půdy vsakovat vodu (meze, remízky, mokřady apod.) - a právě tady socialistické zemědělství zrovna moc neposloužilo.