Jsem na dně

Partner se kterým mám 5-ti měsíční holčičku a pomáhá mi s výchovou mého postiženého syna mě těžce zranil. Věřím, že nás miluje, celé dva roky se o nás výborně stará, hýčká nás - prostě ideál a jednoho dne na nás zazvoní kriminálka a partnera mi odvedou. Vůbec jsem nevěděla, která bije. Sehnala jsem si hlídání a hned jsem jela na kriminálku, abych zjistila co se děje. Po zjištění se mi zhroutil život. Partner spáchal loupežné přepadení. Nepovedlo se mu to, nikomu na zdraví neublížil, ale i tak se s tím nemůžu srovnat. Měl dluh, o kterém jsem nevěděla a když jsem byla v osmém měsíci riz. těhoteství v porodnici, tak na nás zazvonili vymahači (exekuce)a chtěli po těm 100 tis. na ruku, jinak, že nám odvezou všechno vybavení co máme v bytě. Vše je moje a mám na to papíry, i tak nám všechno oblepili. Tuhle situaci chtěl vyřešit tou loupeží. Nepochopím, na co v tu chvíli myslel, proč mi o dluhu neřekl, mohlo se to vyřešit v klidu, pomohla bych mu, ale on se prý hrozně bál mi to říct.
Stalo se to v únoru, já se to dozvěděla v květnu. Od té doby chodím k psychiatričce (ta to všechno ví), mám deprese, jsem na lécích , v noci špatně spím, málo jím, zvracím, klepu se,,myslím často na konec života. Mám hrozný strach. V září má soud a pokud půjde sedět, tak nebudu mít na nájem, nevím kde s dětmi skončím, bojím se. Miluji ho, ale nemůžu - nejde mi ho pochopit. Nemám se komu svěřit, moje rodina, kamarádi by ho odsoudili a to nechci.