Re: Jsem na dně

Praktické věci:

- občanská či jiná poradna
- sociálka
- psycholog
- neziskovky

Zkus vyřešit exekuci těch tvých věcí - buĎ v tom aktivní, kontaktuj exekutora a dolož, že věci jsou tvoje (to může být problém, protože budou chtít nejen doklad, ale musí to být doklad na jméno).

Zkus najít levnější bydlení. nevím, kolik má to tvoje 3+1 metrů, ale i ve 2+kk se dá se dvěma dětma žít. Zvláště pak, kdybys tam bydlela bez partnera. Ovšem nevím, jak je na tom syn s postižením, jestli spíš potřebuje prostor, nebo je naopak "ležák". Vím, že ti jde o tu školu, ale pokud bys platila míň za bydlení o 2000, tak i kdybys platila za dojíždění 1000 měsíčně, tak se to furt vyplatí. Nebo bys mohla najít jinou speciálku někde v oblasti s levnějším bydlení. Třeba někde, kde není práce - Mostecko, Jesenicko, Ostrava apod. Ty budeš žít v nejbližší době z dávek, tak ti to může být jedno.

V těch různých poradnách i na webu by ses měla dopátrat toho, zda si nemůžeš zvýšit příjem. Problémem je ovšem ten tvůj úvěr. Ten se ti od příjmu neodečte, a to je fakt pálka.

750Kč za telefon mi v tvé situaci připadá hodně. Já vím, že v tom je asi neomezené volání, ale nestálo by ti za to, se v tomhle směru omezit a držet to třeba na 300Kč měsíčně?

To synovo pojištění, to je co? Opravdu je to teď nutné, nemohla bys to zrušit nebo nějak pozastavit?

Z psychologickýho hlediska - bezpochyby potřebuješ někoho, s kým se vykecáš. Psychouš je dobrej, jednak tě může někam směrovat a jednak člověk o některejch věcech líp mluví s cizím. Ale na něco je zas lepší někdo známej, minimálně ti nebude sledovat délku sezení a budeš vědět, že to nedělá pro prachy, ale proto, že tě fakt má rád. opravdu nemáš ve svém okolí jedinou osobu, která by ti mohla dělat vrbu? Nejde o to, že nejdřív bude na partnera nadávat, to určitě a každej, ale až si zanadává, tak už by se k tomu nevracel a pomáhal ti táhnout tu káru dál.

Nepočítej s tím, že když se nikomu nesvěříš, že to utajíš. Proflákne se to v každým případě. Připrav si nějakou slovní reakci, až se to lidé dozvědí a začnou se tě ptát nebo dělat narážky. Nejlepší je říct na rovinu něco ve smyslu "Sama nechápu, jak to mohl udělat. Ale teď jsem kvůli tomu v těžké situaci a nezlobte se, nechci o tom mluvit, to snad chápete." V tomhle by ti mohlo pomoci to odstěhování, jít do nového prostředí, kde vás nikdo nezná.

Co se týká partnera, tak bych asi já zaujala postoj, že pokud jde o něj, tak řešení odkládám. Dostal mne do situace, kdy se topím v problémech, takže řeším sebe a děti. Jeho teď řešit nebudu. Až se nějak slušně stabilizuje moje situace, začnu přemýšlet, co s ním dál. A stejně bych to i jemu řekla. Že ho rovnou neházím přes palubu, ale že mu nebudu nosit do vazby (je ve vazbě, nebo kde?) a do kriminálu každej tejden buchty, protože se musím věnovat jiným věcem a on se tím holt musí prokousat sám.

Jak je na tom on s prací, vydělává něco? Pokud ho nezavřou, nechaj ho v tý práci?

Svým způsobem by pro tebe bylo jednodušší, kdyby ho na chvíli zavřeli, protože bys tím mohla odložit to řešení, co s vámi dál. Na druhou stranu to bude mít v rejstříku a těžko pak bude hledat práci. Kdyby měl podmínku, zůstane venku, může dál dělat a rejstřík bude mít čistěj. Takže bys ses k tomu musela hned nějak postavit (jako třeba jesttli s váma bude dál bydlet), na druhou stranu ale zas by to bylo jednodušší finančně.

Co jeho rodina? Nemohla by ti nějak pomáhat - třeba převzít část toho dluhu nebo ti jednou týdně hlídat, abys mohla chodit třeba někam uklízet, nebo ti pomoc se sháněním informací apod.?