Re: Jsem na dně

Jak to tak čtu, myslím, že tvůj přítel je spíš vůl než lump a že to udělal nejspíš ze zoufalství, protože si nevěděl rady. Ty ho znáš nejlíp - myslím, že pokud se dokážeš ty sama přenést přes to, jak ti svou chybou ublížil, můžeš mu potom naopak pomoct, aby ji neopakoval - tohle bylo asi zkratové jednání, právě proto ale bude potřebovat, aby mu někdo i přesto věřil.
Pokud jde o rodinu - svěřila bych se aspoň rodičům nebo někomu ze sourozenců, podle toho, s kým máš nejlepší vztahy. Jednak táhnout v téhle situaci všechno sama je o zhroucení, a ty děti tě budou potřebovat teď dvojnásob. A jednak, pokud přítele odsoudí, stejně se to neutají - jak bys vysvětlovala, že s vámi najednou není?
A kromě psycholožky (což je dobrý tah) bych se podívala i po dobrém právníkovi nebo právní poradně, aby ti poradili, jak z téhle katastrofy zachránit co nejvíc pro tebe a děti a jak se vyhnout dalším nepříjemným překvapením typu exekuce. Nebo se možná poradit na sociálce?
Přeju hodně sil!