Re: Jsem na dně

Ale jo, já v tomhle s Monty souhlasím, protože z toho, co píše, plyne, že ono zas tak moc nejde o to, jestli se chudáček zapletl s tak nebezpečnýma existencema, až mu chudinkovi nezbylo než loupit, nebo jestli je to kretén a řeší tak pokutu za parkování z doby, kdy mu bylo patnáct - výsledek je v obou případech tentýž, nemá to v hlavě poskládaný správně, jak by měl. Chová se rizikově a nepřijatelně.

Jinak, pro rozčilující se Grainne - při posuzování stádií morálního vývoje se používají různý problémový příklady, jeden z nich říká: jak byste se zachovali, kdybyste byli 40letým otcem rodiny, jedno nemluvně, manželka s rakovinou, jejíž jedinou nadějí je lék, který je tak drahý, že si ho nikdy nebudete moci dovolit a jedinou možností je vloupat se do lékárny.
Poměrně zásadním bodem tady ale je, že "vloupat se do lékárny" neimplikuje agresi proti živému člověku.
A když uvažuju nad klukem, kterej v panice ze stotisícové exekuce jde a ublíží druhému, někde mu chybí nějaká záklapka, kterou my ostatní máme, abychom jako druh přežili. Záklapka, která brání napadat ostatní, kteří mi nic neudělali. Tím chci říct, jakkoli to může znít tvrdě, kdyby ten kluk ve zkratu spolykal prášky, budu mít pochopení (ale furt zůstane nepochopení toho, jak může neříct životní partnerce, s níž vychovává děti, o tak vysokém dluhu), když napadne jiného na ulici, aby ho obral o peníze, pochopení nemám.

Pro koho mám velké pochopení, to je zakladatelka, protože se jí z minuty na minutu otočil život kompletně naruby. Bude muset přeorat všechno, kromě rozbití obrazu partnera, který se až dosud jevil jako spolehlivý a dobrý člověk, jsou tu existenční potíže, a nutnost čelit tomu, až se to rozkecá. Velmi s ní v tom cítím a bude potřebovat veškerou praktickou pomoc - naštěstí se zdá, že má funkční rodinu.
Nicméně bude muset čelit i tomu, co tohle všechno (a nezačíná to prvním úderem oběti, začíná to už okamžikem, kdy se rozhodl tajit vysoký dluh) znamená ve vztahu k tomu partnerovi. On není ani v nejmenším nevinný.