Re: Zamilovaní, ale chudí

Taky myslím, že dost záleží, kolik vám je. My se brali mladí (21 a 23 let) a já ještě studovala a M bral cca 8 čistého a opravdu jsme to neřešili, nějaké extra vyhlídky taky nebyly na dědictví apod nikdo nemyslel ani náhodou. Sice manželův děda i táta byly bohatí, ale téměř se nestýkali. Tatínek akorát zaplatil svatební hostinu. Ze svatebních darů se posbíralo cca 20tisíc. Prostě žili jsme skromně a bydleli u tchýně, protože jsme podnájem neutáhli (zkoušeli jsme to). Pak jsme dostali nějaký sociální 1+1, odjeli na půl roku do USA, tam vydělali celkem slušnou částku, pak jsem si našla dobrou práci, podobně i manžel, časem jsme něco dostali i od manželova otce (pomoc s bydlením).....No dneska bych neuměla žít za průměrný plat, ale kdybych zůstala tehdy na akademické půdě, tak bych za něj žila a moc to asi neřešila. Ono dneska můžeš i k tomu moři do kempu za hubičku, spoustu věcí dostaneš za levno v bazaru (nejen oblečení i nábytek atd) nebo od známých, auta jsou čím dál levnější, jen se trochu snažit. Blbý jsou pak ty náklady na školu, že se třeba děti budou cítit jako socky, ale i to je o šikovnosti rodičů. Já třeba nemám komu udat lyže po malých dětech a jsou pěkné, žádné kožené přeskáče
Jestli je vám přes 30 tak to bude těžší, ale ne nemožné, ty hodnoty platí stejně i pro bohaté, akorát ten chudý musí víc přemýšlet a řešit maličkosti, které s penězi tolik neřešíš.