Re: Zamilovaní, ale chudí

Byli jsme na začátku (před 33 lety) naprosto chudí - neměli jsme nic, bydleli u rodičů, vyhlídky žádné. Přišly děti - celkem 3. Pracovali jsme vždy oba hodně, děti vystudovaly, u manžela po revoluci vzniklo "es er óčko".. začali podnikat.. nejdřív jen tak tak, pak se začalo dařit..

Proč to píšu? Celý život jsme prožili skromně, pak najednou přišly urážky, útoky.. vyvyšování.. já byla nula, dnes se dospělá dcera diví, o jaké částky se v té rodině při vypořádání majetku jedná a proč jsme žili tak skromně, ve vybydleném bytě a já nakupovala v sekáči. A já se vlastně také divím, s jakým člověkem jsem to žila.

Říkám si, kdyby se neobjevil ten majetek, jestli bych s nim dnes ještě byla? Jestli by se tak nezměnil? Psycholog mi řekl, že to není majetkem, že je to v tom člověku, že by se to stalo stejně. No nevím, stále se mi v myšlenkách vrací ten majetek a ta potřeba manžela všechno vlastnit - a mně třeba uhonit (a hlavně si všechno přede mnou "ochránit")..

Peníze nejsou všechno, ale jsou hodně třeba. Jen je otázka, kde je ta míra? Jaké jsou priority - uštvat kvůli mamonu partnera? Ponižovat? To už pak není o partnerství...

Zakladatelko, vydrž a neboj se budoucnosti - peníze jen vztahy kazí. Jestli jste oba zdraví a máte se rádi, bude dobře.. budou i peníze, a peníze samotné ještě nikomu štěstí nepřinesly.