Re: Zamilovaní, ale chudí

Taky jsem se seznámila s mužem v 19 resp. 20ti letech, takže jsme měli oba nula nula prd. S majetky od rodiny jsme nijak nepočítali - ale musím se zastat zakladatelky, to že se "rozhlídli" po rodině a zjistili že nikde nic je celkem přirozený a beru to spíš jako pragmatický konstatování z její strany, že nikdo za ně horký brambory z ohně tahat nebude, ne jako že si stěžuje. Ohledně práce - já dělala práci sekretářky tu i onde, nikde jsem moc dlouho nepobyla, manžel měl sice maturitu ale v uměleckém oboru ve kterém by musel podnikat, rok to zkusil a zjistil že na uživení v jednom to nedá a velkou firmu rozjet nechtěl. Peníze jsme dávali z ruky málem ještě dřív než se nám tam objevily... auto jsme neměli, jezdili jsme stopem či vlakem/busem, jediné co jsme chtěli tak být "ve svém" tj. v podnájmu, no to nás finančně položilo do půl roku. Jeho rodina nás teda chvilku nechala bydlet u nich abychom se vzpamatovali a začali znovu a lépe. Oba jsme se snažili jak jsme uměli, já si našla stálou práci, on vstoupil do nově se otvírající firmy která ho vyslala na zahraniční stáž, tam začal líp vydělávat. no a pak se zničehož nic jeho rodina rozhodla, že přepíší barák na mladšího bratra mého muže (statek s polnostmi, bratr chtěl farmařit a udržovat to, můj muž ne), a jestli by mu nevadilo dostat tedy družstevní starý panelákový byt 2plus1 po babičce. No ten byl volný až rok potom, ale je fakt že nám to výrazně pomohlo (půjčku jen malou na reko, tenkrát 100tis svépomocí "totálka", dneska by to bylo asi víc). Ale o tom bytu jsem v prvních 3 letech vztahu neměla ani tušení, pro mě jako by nebyl, nežila jsem s výhledem na něj, byli jsme v podnájmech a spíš tak přemýšleli jak bydlení pořešit, ovšem ještě jsem to nepovažovala za absolutně pevný vztah na to jít do nějaké společné velké půjčky. Teď už je to 15 let. Děti máme dvě, tak nějak zvládáme, teď jsme v zahraničí všichni protože manžel tu dostal práci a díky tomu se možná zmůžem i na větší vlastní bydlení, sice to obnáší být pryč od rodiny, přátel a domova a v nijak úžasném místě, ale doufáme že to zvládnem.
Závěr - nikdy předem nevíš, jak se to s financema vyvrbí. Člověk by měl asi vyvinout určité úsilí nebo zkusit nové či ne úplně běžné cesty (my jsme za svobodna byli v zahraničí několikrát si přivydělat, bylo to fajn, člověk něco poznal a ještě se podíval, ale vím že spousta lidí okolo mě by "nejela" - důvody neuvádějí tak nevím přesně proč, částečně se jim asi "nechce", na druhou stranu tím lépe pro ty z nás kterým se chce).