Re: Zamilovaní, ale chudí

Zerat, rozumím, souhlasím. Já trošku preferuji vzdělání, vyděláno tím člověk nemá na celý život, ale většinou to jsou klíče k řadě věcí, s titulem je to v životě min snažší a je to i dobře strávený čas pro mladého člověka, studovat, získat rozhled, info, vědět i co to obnáší... takže já bych se jí dětem snažila dopřát, i je to asi jedna z věcí, do nichž bych je přemlouvala. Jinak ať si dělají co chtějí (hlavně to, v čem budou šťastní a spokojení), ale studovat zkus. Stipendia co bylo za nás tak nefungovali skoro vůbec nebo špatně, snad to bude lepší, protože finance jsu opravdu bariéra pro hodně lidí, co by jinak vystudovali.
Ale samozřejmě škola není všechno.
Já mám pocit, že k mládí "patří" malé poměry, docela dobře, ale že je to pak něco jiného, jak člověk stárne. Tu první fázi, skromné poměry znám, nevnímala jsem to nijak úkorně, při škole brigády, žádné kapesné, ale žádná opravdu hmotná nouze, abych ze sebe nedělala hrdinku. Prostě pohoda. Ale pamatuji si, že mne trápilo, kde budu bydlet. Na podnájem po revoluci student dosáhnout nemohl a i do budoucna to nebylo růžové. Také jsem se pokoukla, že v rodině nebude nic a všechno vyřešilo to, že jsem se dobře vdala. Takže tu druhou fázi nemohu posoudit ze své zkušenosti, jen vím, že bydlení jsem považovala za poměrně velký problém.
Jde být šťastný a spokojený s malými příjmy, jen si myslím, že to chce i nějaké minimum jistot a bezpečí, třeba skromné ale jistoty, aby byli. Takhle bych to měla u sebe, např. skromné bydlení, ale naše, né že skončí pronájem. Manžel málo peněz, ale nechodí domů vynervený. Máme čas být spolu a svépomocí si něco zajistit. Já bych v situaci zakladatelky šla cestou vybudovat si byť skromné zázemí, zvážila, jak mne práce s malými příjmy naplňuje a zda ji chci změnit či ne, a zda (jak to lze odhadnout) mne nebude jednou trápit, že nejezdíme na dovolenou a spousta věcí je nám nedostupných. Mě to v mládí netrápilo vůbec, byla jsem v malých poměrech šťastná, ale byla jsem student a neřešila jsem vůbec, že něco nemůžu dopřát dětem a spoustu dalších věcí. Valstně jsem byla bohatá, měla jsem dobrou brigádu a na svoje potřeba jsem měla a že mám 10 let stejný kabát a staré lyže mi bylo jedno, také jsem si mohla dopřát obča pěkné oblečení.