Re: Zamilovaní, ale chudí

Já souhlasím se spoustou příspěvků - ono jde o to, v jaké životní etapě jsi...

Většina z nás začínala "s holým zadkem" - já teda rozhodně jsem v 18ti odešla z domu na vysokou na druhý konec republiky, s kapesným 1.800,- Kč na měsíc (a to to není až tak dávno), třeba za kolej se platilo 1.300,- Kč za měsíc. Zbytek si vydělej na brigádách atd. Tehdejší přítel, se kterým jsme bydleli v nájmu, na tom byl ještě hůř, jeho rodina nesouhlasila s tím, aby šel studovat tak daleko a fakticky ho od kapesného odstřihli. Ale bylo jasné, že to není napořád, že je to pro nás začátek života a jednou že pracovat budem atd. S příjmem brigád to na vyskakování nebylo, ale časem jsme něco i ušetřili a když jsme po 5ti letech oba nastoupili do řádného zaměstnání, joj to bylo něco... Služební byt za fakt slušný prachy, dva příjmy, žádné děti... Pak jsme se sice rozešli.

Dalších pár let jsem jen makala, vydělávala a šetřila, aby až si ty děti pořídím, tak jsem nemusela přemýšlet, jestli mám koupit 1 nebo 2 jogurty, holt jsem si dítě pořídala až po třicítce, ale rozhodně už o holým zadku nemůže být řeč + nový partner je ještě starší, tj. ještě víc si už stihl zajistit, pořídit a ušetřit, takže je to finančně fajn.

Jasné, kdybych si pořídila dítě v 21 letech, s tehdejším přítelem, oba na vysoké atd, tak by to byl finančně průser...

Tj. jestli je vám oběma 20-25 let, je to v pohodě, život se ještě nastartuje + stejně se dost možná ještě rozejdete
Jestli je vám oběma kolem 30, našetřeno nemáte, oba bídně placenou práci a děti už chcete, tak je to finančně fakt blbý a to holt budete muset řešit priority. Na druhou stranu, rodičák je taky příjem a jestli děláš za 9 čistého nebo bereš 7.600 rodičák, to už zas až tak velký rozdíl není

Za mě - na život se musí s rozumem a chladnou hlavou, poslouchat jenom hormony nemusí být nejšťastnější.