hele, já ti nemůžu radit,

já jsme štvanec "musů", a to je pravda, že jsou to už opravdu jen "musy" - to, co fakt do práce musí být, to, co kolem dětí je nutný, tzn. hlavně učit se s prostředním dítětem, který je dost specifický a má učitelku, se kterou jsou dost nekompatibilní, do toho taky prvnačku, kterou zatím "šidím" - spoléhám na to, že je chytrá, jsme zvedavá, kdy narazím.
Petunie nemám a ani nic podobného, vařila bych ráda, začalo mne to pomalu i bavit, ale omezuju se fakt na rychlá jídla, i když se snažím zdravě, ale došla jsem k závěru, že chléb s miásme nebo s nejakou pomazánkou či lučinou a mtkev, rajčata, paprioky apod. je TAKY večeře, nebo nejaká rychlejší polévka nebo neco, co se zapeče v troubě. Doma mám dost binec a prádlo žehlím, jen to, co fakt musím kvůli ekzému syna. Do toho různí doktoři s děckama, to se taky musí - zubař, ortodoncie, ortoipedie, kožní, oční nasčítá se to, do toho cvičit s jedním deckem na záda, to se taky musí - okleštila jsem vetšinu věcí, co se nemusí, ze shánení kvalitních vecí jsem si fakt neudelala třetinový úvazek, navíc tak torochu beru "přijatelné" ne nejlepší a poměr cena/výkon to nehledám, to by mne stálo tolik času a energie, že by se to nakonecc nevyplatilo.
Opravdu jsem si jistá, že by mne Líza ani nikdo jiný nepřistihl u toho, že za "musím" považuju neco, co fakt není nutný - a stejne nestáhám a od září jedu v řežimu neustálého mentálního odškrtávání položek, které musím, a rušení všeho, co není nezbytně nutný. Bude mi 40 a přestávám to fyzicky zvládat občas.