Re: P.S.

Lído, budu mluvit za sebe - do deseti let jsem vyrůstala na vsi, v baráku kromě jiného jedna babička, která chodila na částečné směny do kravíny, pak ještě tetička, co byla v důchodu a neměla vlastní děti. To byly cca 60-70 leté paní, ale leckde měli ješt prababičku, která nebyla ve vegetativním stavu dnešních seniorů, protože tenhle se díky špatné lékařské péči, ale dobrému základu dožívali lidi, co měli opravdu dobrý kořen. Takže i takovéto prababičky obstaraly slepice, přečetly předškolákovy pohádku, vzaly ho na procházku.
Ze svého dětství si nepamatuju ve vsi úplně ležícího nebo dementního člověka, měli různé neduhy, mouchy, chodili o hůlce, ale vesměs jim to myslelo a ještě leccos zastali.

Po mém desátém roce postavili rodiče v menším městě taky svépomocí barák, což byla zase dřina, ale já vyzvedávala sestru ze školy a přesunovaly jsme se na odpoledne k druhé babičce, která bydlela poblíž. Čili o nás bylo na odpoledne postaráno a spoustu věcí zajistil starší sourozenec čili já. Sestra se už tak nějak vezla. To lítání kolem dostavěného baráku po louce s mladší sestrou na povel a partou /jinde na sídlišti/ jsem taky zažila.

Netvrdím, že to všude bylo naprosto stejně, asi jste měli jako rodina smůlu, ale tenhle vesnický model, co popisuju, byl hodně rozšířený. Navíc vnuci o prázdninách automaticky, pokud už nebydleli s prarodiči, jezdili na prázdniny - většinou se tam našel nějak schopný prarodič nebo praprarodič.

Bohužel dneska chybí i ochota si mezigeneračně vypomoct, i když se může a nic tomu nebrání. Většina seniorů není úplně k.o., jenže někteří si radši chodí přivydělávat, jiní mají zase představu o aktivním stáří.
Tak zákonitě mladí lítají jako hadr na holi, protože ve směstech s dnešním provozem se moc děti bezprizorně lítat nenechají.