Re: např.?

Šuplíku,

ptám se na to, že považuju za normální, pokud nejde zrovna o záchranu života, unavovat se jen věcma, kde za tu únavu dostanu nějakou protihodnotu, nějaký potěšení (prachy, dobrej pocit.. dosaď si co chceš). Tudíž jsem unavená, ale vím proč a nestresuje mě to.

Padlo tu, že někdy je to plíživý a ten člověk si to vůbec neuvědomí, až když už je pozdě. To je určitě fakt, ale není pak na místě, když to jeho okolí vidí dřív než on, aby se ho na to aspoň pokusilo upozornit (a fakt ne stylem "jseš úplně blbej a děláš to blbě"), třeba to nevezme ani tak, ale třeba jo?

Padlo tady něco, že nevím o čem mluvím a o hraběcích radách, samozřejmě že nemůžu vyloučit, že to tak někomu připadá, ale fakt je to tak odsouzeníhodný a je žádoucí, aby člověk nebyl za někoho, kdo se vytahuje, radši držet hubu a nechat toho druhýho, aby se přetáhnul a vyžral si to až do konce s následným zhroucením?