Re: Závody v unavenosti

"Valkýro, ještě jak píšeš o svých prarodičích - na tom je vidět, že všecky ty věci, které babička nedělala, NEBYLY VŮBEC POTŘEBA, protože to šlo i bez nich, a ti dva měli ve vztahu i v životě pohodu, na kterou vzpomínáš s mnohem větší láskou, než na prostředí v rodině svých rodičů, které bylo asi mnohem "výkonnější".

Ale co z toho? Co z toho výkonu, pokud není provázen tou pohodou a potěšením? Není pak lepší rezignovat na ty doma vařený večeře a nezavařený marmelády, jsou opravdu tak důležité, že jsou důležitější než ty vztahy? "

Kudlo

Myslím, že moje maminka by vyhrála mistrovství světa, kdyby se hodnotila výkonnost.
U nás doma to vypadalo jako na zámku, denně se stolovalo jako v pětihvězdičkovém hotelu, domácí strava prvotřídní kvality od A do Z, maminka navíc byla vždycky krásná a upravená jako filmová herečka, prostě převysoká laťka, které nedokážu dostát ani z padesáti procent.
Ovšem děti od dvou let v jeslích a maminku nikdy v životě neviděly jinak, než u plotny nebo s hadrem či žehličkou v ruce. Že by si s dětmi hrála nebo šla ven, to neexistovalo, na to prostě nebylo kdy. Přibíhala z práce kolem sedmé a kolem jedné po půlnoci padala vyčerpáním do postele.
Nevím, jak to s odstupem let hodnotí ona sama, ale mně je těch ztracených roků líto.