Re: Závody v unavenosti

Rodinova,

ale to je omyl, já to nestavím proti sobě.

Pokud to někdo má tak, že má nastavený určitý standard (třeba velmi odlišný od mého), a v pohodě a bez stresu si ho naplňuje, tak to je značka ideál.

Já mluvím o situacích, kdy si ten člověk nastaví ten standard (ať už tím rozumíme cokoli) tak vysoko, že nestíhá a je z toho ve stresu.

Můj případ stran úklidu je to druhý (a mám to ulehčený tím, že ten standard mám asi v porovnání s jinejma lidma nastavenej níž), takže uklízím, když se mi chce, a když se mi nechce, tak se na to v pohodě vyprdnu a neřeším to.

Pokud to někdo má tak, že chce mít průběžně uklizeno a je to třeba schopen dělat tak, že se tím nestresuje a nevyčerpává, případně to na někoho deleguje, tak to je přece v naprostým pořádku (mimo jiný proto, že takovej člověk nechodí a neustále nevykládá, jak ho péče o domácnost vyčerpává).

Já to mám u zbytnejch věcí, kdy nejde o život, nastavený tak, že buď to chci a pak si to zařídím a není problém, nebo by to zařizování bylo tak náročný, že se na to vykašlu. Ale nechápu situaci, kdy člověka to zařizování stojí tolik sil, že ho to vyčerpává, a on si stěžuje (když je jeho volba se toho vzdát, když je to tedy tak náročné).