Rady z poradenských zařízení

Momentálně jsem ve stavu, kdy bych nejradši se vším sekla.

Asi netřeba moc rozebírat, jak to v současné době vypadá na mnohých klasických základních školách. Těch témat o nic neříkajících známkách, o demotivujícím přístupu a nulové toleranci k individualitě dítěte a jeho schopnostem, o ignoraci množství odvedené práce a snahy, o orientaci na výkon atd. už tady bylo hodně.

Jenže když to chce člověk dělat jinak, když člověk chce spolupracovat s poradenským zařízením, když chce pomoci dítěti dosáhnout svého maxima v rámci svých možností, tak co se dozví?

pro poradenské pracovníky je to hodnocení v mnohých směrech směrodatné, zda to dítě to učivo zvládá či ne a podle toho pak můžeme dělat samozřejmě nějaká opatření, úlevy. A když vidíme a stává se to, že dítě má prostě pěkné známky (1-3), tak zkrátka učivo zvládá a když nemá jinou vadu či problém, my prostě úlevu nemůžeme nastavit.

Fakt, že známky nahrazuje bodová škála a podrobné slovní hodnocení je zcela ignorován, stejně jako to, co to s těmi dětmi dělá, když si nesou domů na vysvědčení 4 nebo 5. A bohužel, oni v poradenském zařízení, i když si prohlíží sešity a ŽK, tak stejně do dotazníku chtějí vyplnit právě jen známky z posledního vysvědčení. Řeč je o prvňácích a druhácích...

Jsem ochotná a schopná dětem vysvětlit hodně věcí, ale to, že jim musím dát pětku, aby někdo cizí, s kým se uvidí v lepším případě pár hodin, rozhodl a doporučil, že v klasifikaci mají být zohledněny ty a ty obtíže, to jim vysvětlit nedokážu. Mimo jiné proto, že sama to nějak nedokážu pobrat .

Řvala bych.

Jak se z toho nezbláznit a přitom dál dělat svou práci?