Všechny naše deníky

Je léty ověřeno, že začátečníci často chybují, protože neznají přesnou konzistenci těsta, ze kterého vznikne ten pravý, zlatavý uvnitř měkounký čerstvý chlebíček, po kterém všichni majitelé pekárniček prahneme už od začátku, jen co jsme pekárničky postavili doma na pracovní místa.
Chybou číslo 1. je bláhově věřit tomu, že se vše přeci dovím v přiloženém návodu.
Bohu žel, tyto návody jsou vesměs špatnými překlady západoevropských manuálů k přístrojům podobných kategorií.
Je smutné, že právě receptáře přiložené k přístrojům jsou pro české uživatele naprosto nepoužitelné.
Západní Evropské státy používají zcela jiné druhy mouky, a to jak v hrubosti mletí tak i v dalším obohacování látkami.
Takže třeba Angličané mouku při zpracování v mlýnech lepku více méně zbavují až do extrému a Italové zas lepek přidávají.
Tyto dvě mouky se pak samozřejmě chovají v procesu kynutí úplně jinak, takže výrobek podle Anglického receptu v Itálii nejspíš i když budete postupovat stejně bude jasným nepodarkem.
Dalším faktorem je také zralost obilí, vysušení zrna, jak moc začerstva je po semletí mouka prodávána.
Mýtus panující mezi námi je, čím čerstvěji namletá mouka, tím bude chléb lepší.
Opak je pravdou. Již naše babičky tedy ta moje určitě, věděly, že mouku musíme nechat zaležet, pěkně aby si odpočala tak 4 neděle po semletí.
Kdo chce může si tak trochu zapokusničit.
Pokud v kávomlýnku umelete čerstvá obilná zrna z letošní sklizně, právě se žne, a smísíte tuto drť s vodou, vznikne vám taková strašně lepivá hmota, která se vazkosti tedy správné těstovité vazkosti mouky vůbec nebude podobat, bude to spíš taková kaše.
Takto čerstvě mletá zrna obilí je možno přidat do těst, ale jen jako doplněk. Chléb by z toho nebyl vůbec dobrý, myslím, že by to byl asi sedlák sedláků, vevnitř přímo kašovitě mazlavý.
Pokud smísíte s vodou stejné množství již zaleželé hrubé mouky, uvidíte, jak moc se těsto na ohmat a práci liší od toho mletého obilí začerstva.
Nyní se konečně dostávám k tomu, v čem začátečníci často chybují.
Konzistence těsta.
Správné těsto na chléb!
Navážíme si suroviny podle receptu, třeba zde ze stránek jsou recepty zvlášť dobře již odzkoušené.
Většina chlebů se peče na program základní a ten bych doporučila zezačátku hned použít.
Mnohé pekárničky po spuštění programu nahřívají suroviny.
Často se stává, že toto začátečníci pekaři nevědí a s hrůzou jdou pekárnu reklamovat, že nepracuje.
Zda pekárna pracuje spolehlivě ověříme tak, že po stisknutí tlačítka start sledujeme display a pokud časovač po minutách odečítá z délky programu, neznepokojujme se, nechme pekárničku pracovat.
Po 15 až 20 minutách se jistě každá dá do hnětení.
První hnětací zátahy jsou takové krátké cukání motoru.
Po asi třech minutách se již háky začínají otáčet rovnoměrně plynulými tahy asi tak 15 vteřinovými intervaly. Po chvilce přestane a háky se zas začnou točit opačným směrem.
Pokud nám již pekárnička hněte těmito dlouhými tahy, tak po asi třech minutách je nejlepší čas ke kontrole těsta.
Nebojte se otevřít víko, rukou sáhněte na hmotu, která se tam převaluje.
Musí to být
TUHÁ TVRDŠÍ KOULE!
Na povrchu se koule může jemně vlhce přilnávat, ale nesmí to v žádném případě být ani středně husté těsto, a měkké bahýnko už vůbec ne.
Pokud těsto vypadá spíš jako sypající se drobenka na koláč, tehdy musíme těsto doředit.
Osobně však mohu říci, že je daleko těžší těsto doředit, než zahustit.
Pokud totiž dolijete trochu vody, tak ta se drží spíš na povrchu těsta doprostřed se jí moc nechce je třeba někdy těsto rozdrolit ručně aby se celé kompaktně s vodou mohlo propojit.
Pokud máme těsto měkčí nebo někdy se povede i bahýnko, kterým se metly jen prohrabávají a netvoří ani kouli, tehdy si přisypeme mouku. Ta se pak zpracovává do těsta ochotněji, těsto rychle ztuhne.
Jak má být těsto správně husté?
Na chléb je těsto husté až tak, že koule, která se nám zahnětává, doslova bouchá při hnětení o boky pekárničky, až se pekárnička lehce otřásá.
Pokud nám ještě na bocích pekárničky sem tam nějaká ta mouka nebo kousíček těsta při hnětení zůstaly, odloupneme z boku formy aby dopadl na dno a pak se tam už háky o zahnětení postarají.
Takže nebojme se husté tuhé koule.
Jedním ze začátečnických mýtů je převodnění těsta.
Pekárnička nemá dostatečné odpařovací možnosti. Voda, kterou dáme do těsta se nemůže při pečení odpařit tak intenzivně jako v troubě. Zůstává proto v bochníku chleba tam způsobí přílišné zavlhnutí střídky pak je chléb uvnitř moc provlhlý, bouřlivé kynutí kvasnic pak nám vznikne buď propadlý chleba nebo chléb, kterému se při krájení odlupuje z vrchu kůrka na krajících, nedostatečné zkaramelizování pečeného těsta, prostě udělá nám té nezdoby dost.
Pokud máme tuhou zahnětenou kouli, která je nahoře taková navlhlá, je vše v pořádku.
Po signálu pro přidání semínek či sušeného ovoce je můžeme dosypat, zahnětou se dobře.
Já je dávám hned na začátku, protože i ta semínka mají vliv na hustotu těsta. Jsou suchá a vážou na sebe také část vody.
Takže začátečníci pekaři, majitelé pekárniček.
Ať koule těsta směle bouchají o boky forem, působí to na ně blahodárně. Tím, jak koule bouchá o formu, dělá vlastně to samé, jako byste kynoucí těsto prohazovali a bouchali o vál. Uvolní se tak z mouky lepek a ten nám udělá to těsto takové pěkně vláčňoučké.
Po signálu když přidáme semínka již do pekárničky nahlížíme jen přes okénko.Větráním při otevírání víka bychom způsobili klesání kynutého těsta.
Snad tento příspěvek pomůže naší drahé Déký a jiným, kteří stále tak nějak zápasí s prvními nepodary.
Budete-li se těchto zásad hnětení chlebové koule držet, jistě se i vám povede ten pravý chlebíček .

1.DEN Jídelníček
Snídaně: šálek ovocného musli Emco + 2 dcl mléka
Svačina: 3×racio chleba,50g kuřecí šunky a 2x rajče
Oběd: kuřecí prsa 100g,vařené brambory 150g a zeleninový salát(šálek)
Svačina: 1x jogurtový nápoj actívia
Večeře: 100g kuřecího masa a dva šálky dušené zeleniny

2.DEN
Snídaně: šálek cornflakes,1x banán a 3dcl mléka
Svačina: 100g cottage a šálek zeleniny
Oběd: grilovaná krůtí prsa 100g,1/2 sáčku rýže a dušená brokolice
Svačina: 200ml kefíru + rajčata
Večeře: 100g filé( nebo jiné ryby ) + 2 šálky zeleniny + 3 lžíce eidamu


3.DEN
Snídaně: 4ks knackebrotu,lučina bez tuku a hrnek kysaného nápoje
Svačina: 1 ks jablka
Oběd: dušené kuřecí maso 100g,šálek zeleniny a 1x pečený brambor v alobalu(ve slupce)
Svačina: 1 x actívia tvarohová
Večeře: krůtí maso 150g a dušená brokolice 250g

4.DEN
Snídaně: ovesná kaše (sáček emco expres natural)
Svačina: 1x jogurt hollandia a jablko
Oběd: 300ml hovězího vývaru ( 100g masa + zelenina + vlasové nudle )
Svačina: kefír 300ml a 2x rajče
Večeře: 100g šunky + 1 vejce + redkvičky + rajčata atd.

5.DEN
Snídaně: 1x bébé dobré ráno + 2dcl mléka
Svačina: 2 hrnky ovocného salátu
Oběd: grilovaná kuřecí prsa 100g,1x brambor a salát (mix papriky a okurky)
Svačina: velký grep + 1 bílý jogurt 150g
Večeře: 100g sýru mozzarella + zelenina 200g

6.DEN
Snídaně: 1 dalamánek a malý banán + 1 lžička džemu
Svačina: nízkotučný ovocný jogurt 150g a müsli tyčinka bez polevy
Oběd: zeleninový salát mix a 150g krůtího masa
Svačina: ananas (půlku)
Večeře: 2x vejce + svazek ředkviček + jarní cibulka ( omeleta)

7.DEN
Snídaně: be be dobré ráno a libovolný kus ovoce
Svačina: ananas (druhá půlka)
Oběd: dva šálky zeleninového rizota
Svačina: jogurtové mléko activia a zelené jablko
Večeře: hovezí maso 100g a brokolice 200g

Moje kamarádka si umí s výchovou většinou docela dobře poradit, ale co se týče jídla, stále ještě hledá ten správný návod, jak své dítě v klidu a dosyta nakrmit. A co vy, také si myslíte, že vaše dítě málo jí, v horším případě nejí vůbec? Ano, s praktickými problémy typu stravování, spánek nebo toaletní trénink se skutečně potýká mnoho rodičů a mnoho z nich si stále neví rady. Pokud máte pocit, že jste vyzkoušeli takřka všechno, nabízíme vám několik postřehů a dobře míněných rad, které vašim dětem pomohou vrátit radost z jídla.

Rodinný scénář je obvykle následující: maminka přiblíží dítěti k puse lžíci s jídlem. Dítě uhne nebo začne natahovat. Matka ho přemlouvá a naléhá, otec se zlobí. Citlivější děti brzy rozpoznají, že mají „navrch“ a cíleně se odmítají podřídit dospělým. Při každém jídle vzniká opakovaně velké napětí a nepříjemná atmosféra. Oba rodiče začnou časem zkoušet možné i nemožné: dělají kašpárky, předčítají pohádky nebo zapnou televizi, aby dítě při jídle zabavili. S oblibou se také uchylují k vydírání – jednu lžičku za babičku, jednu za dědečka… Děti ale jedí jen kvůli sobě, za sebe a pro sebe. Abychom příliš nekárali – s výjimkou schizofreniků a siamských dvojčat. Střety se postupem času opakují už při každém jídle. Matka, otec i „neposlušné“ dítě v sobě hromadí vztek, večeře trvá hodinu a nejmenší člen rodiny má v sobě sotva pár soust. Nesoustředí se na svůj hlad nebo chuť, ale pouze na to, jak rodičům co nejlépe vyhovět nebo jak se jejich přání naopak protivit. Někdy zajde situace dokonce tak daleko, že dítě pod nátlakem přestane jíst úplně a pokud ho přesto nutíme, pozvrací se. Nakonec si zcela přirozeně vybuduje k jídlu silnou nechuť. Není to snad dostatečný signál k tomu, že dítě se opravdu do jídla nutit nemá? Ve střetech ohledně jídla jsou to vždy rodiče, kteří prohrávají. Bohužel však nejen v krátkodobé perspektivě, kdy se dítě se utvrdí ve svém odmítavém postoji, ale i v perspektivě dlouhodobější. Dítě, které si na konflikty zvykne, je může totiž časem začít vnášet i do jiných oblastí svého života. Naštěstí existuje mnoho příkladů, jak se v takových situacích správně zachovat. Důležité je především nezapomínat, že dítě má zcela přirozeně sníženou chuť k jídlu. Proto je logické, že jí méně, než se nám líbí. Stejně tak je nutné uvědomit si, že zpomalený růst dítěte nesouvisí s malým příjmem potravy! Výhrůžky typu „když nebudeš jíst, nevyrosteš“ tudíž jen zbytečně vyvolávají v dítěti stres.

Pokud nemá dítě hlad, dejte mu malou – ale skutečně malou – porci. V případě, že mu naložíte plný talíř, docílíte tím maximálně toho, že odmítne jíst úplně. Nejlepší variantou je tedy jen něco málo s tím, že navrhnete pozdější přídavek. Jedině tak může dítě naslouchat svým vlastním potřebám; jí přece proto, aby uspokojilo své potřeby; ne aby udělalo radost mamince a tatínkovi. Nezabývejte se při jídle neustále tím, co má vaše dítě na talíři. Pokud jí celá rodina společně, vezměte mu talíř ve stejnou chvíli jako ostatním nebo jen po krátké době. Další chod potom přineste bez jakýchkoliv zbytečných poznámek. Některé maminky, jež mají dojem, že dítě obědvalo nebo večeřelo jen málo, mají tendenci „dovařovat“. Dobrá rada: nevařte svému potomkovi nic náhradního, ani se nesnažte dítěti jídlo nahradit tím, že mu během stolování nabídnete za odměnu třeba sušenky. „Aspoň když se nají těch sušenek!“ – mnoho matek teď jistě slyší svá vlastní slova. Uvědomte si, že sušenka je odměnou maximálně tak pro psa. Vyvarujte se také všech už výše zmíněných „zábavných“ způsobů podávání jídla. Nesnažte se odvrátit pozornost dítěte různými legráckami nebo pohádkou o autíčku, které jede zaparkovat do garáže.

Ideální je následující recept: dejte dítěti jídlo a přestaňte si ho všímat. Prostě se chovejte tak, jako by vás jeho stravování vůbec nezajímalo. Jistě, některým maminkám se tento způsob řešení problému s jídlem může zdát poněkud tvrdý, ale věřte, že jde o osvědčený postup. Maminku může v tomto případě dočasně vystřídat tatínek nebo jakákoliv jiná méně úzkostná osoba. S tím souvisí i důrazné varování: společné jídlo s rodinou nesmí být nikdy příčinou úzkosti ani zdrojem napětí! Když dítě málo jí, rodiče jsou obvykle nervózní a problém vidí v těch nejčernějších barvách. Přestože je dítě veselé, živé, aktivní a není podvyživené, je nepochybně vážně nemocné nebo přestane růst – vždyť přece vůbec nic nejí! Dotyčné dítě však přitom jí zcela normálně a především podle svých potřeb. Jídlo, které sní, mu prospívá a postačuje jeho nárokům. Ale rodiče (obzvlášť maminka, která stojí v první linii) mají za to, že dítě by mělo jíst víc, něco jiného a pravidelněji. Rodiny, kde tento problém nastal, by si měly neustále připomínat následující: jestliže je vaše dítě zdravé a roste normálně, přestaňte se neustále zabývat množstvím jídla, které pozře. Jedno je totiž jisté: vaše dítě hladem netrpí a čím bude starší, tím jasněji vám bude umět dát najevo - DEJTE MI JÍST!

A co říci závěrem? Současná doba zápasí s nadbytkem a dospělý člověk si zvykl jíst až příliš mnoho. Na své skutečné potřeby už jsme přitom jaksi zapomněli, a zapomínáme i na to, že naše děti jsou si jich stále ještě vědomy. Nároky na jídlo se u každého z nás liší a nejinak je tomu i u dětí. Tři hlavní jídla a dvě svačiny denně jsou jen společenským zvykem, rozhodně ne tělesnou potřebou. Uvědomte si tedy, že ne každé dítě s vámi sdílí názor, že dobré jídlo je ten největší požitek na světě.

Pupečníková krev může zachránit život Ročně onemocní v České republice více než stovka dětí leukemií. Části z nich by mohla pomoci krev z pupeční šňůry. Ta jinak spolu s placentou skončí jako odpad, což je v mnoha případech škoda. Proč je pupečníková krev tolik vychvalovaná? Především proto, že při její transplantaci hrozí menší riziko odmítavé reakce organismu, než je tomu například u kostní dřeně, která je také zdrojem důležitých kmenových buněk. Co je kmenová buňka? Přestože se v některých znacích a vlastnostech liší kostní dřeň od pupečníkové krve, fungují na stejném principu. Obě tkáně totiž obsahují kmenové, tedy zatím nijak nespecializované krevní buňky. Jsou malou továrnou na výrobu červených nebo bílých krvinek a krevních destiček. Po transplantaci, která probíhá stejně jako transfuze, pokračují kmenové buňky ve své funkci, tedy v krvetvorbě. Odběr pupečníkové krve má velkou výhodu - je bezbolestný, nezatěžuje ani novorozence, ani jeho matku a je kdykoli k dispozici. Štěpy se shromažďují v Bance pupečníkové krve. Pupečníková krev se hodí jen pro děti do padesáti kilogramů, protože neobsahuje dostatečný počet kmenových buněk, aby byla léčba úspěšná i u dospělých a těžších dětí. Naděje pro děti s leukemií Jaké nemoci se dají pomocí krve z pupečníku léčit? Jsou to stejné choroby, které od roku 1968 léčí medicína transplantací kostní dřeně, jež má oproti pupečníkové krvi dvacetiletý náskok. Patří mezi ně nejen některé druhy leukemie, anémie neboli chudokrevnost, imunitní a metabolické poruchy, ale i stavy po drastické léčbě jiných než krevních nádorů. V pupečníkové krvi ale nejsou jen kmenové buňky, ale i buňky již zralé, například bílé krvinky. Ty jsou příjemcově tělu cizí, což má dva účinky. Toho pozitivního se využívá v léčbě zhoubných onemocnění krve, kdy imunitní schopnosti cizích bílých krvinek bojují proti nádorovým buňkám. Druhým důsledkem transplantace pupečníkové krve je nepříznivá situace, kdy se její bílé krvinky obrátí proti nemocnému. "Taková reakce se může vyskytnout, ale její riziko je menší než u transplantace kostní dřeně. U pupečníkové krve nemusí dojít k této závažné reakci ani při větší neshodě mezi dárcem a příjemcem," vysvětluje Petr Sedláček, vedoucí lékař transplantační jednotky Kliniky dětské hematologie a onkologie v Motole. Někdy je lepší cizí než vlastní Avšak při léčbě krevních nebo imunitních chorob, se kterými se dítě narodí, si jeho vlastní buňky s nemocí neporadí. Petr Kobylka z Ústavu hematologie a krevní transfuze dodává: "Na vrozenou vadu nemůžeme použít vlastní tkáň, naopak se použije dárcovská pupečníková krev, v ideálním případě od sourozence." Právě proto vznikla jako součást Banky pupečníkové krve i část pro příbuzné dárce. Sem mohou rodiče uložit štěp krve dítěte, jehož starší sourozenec trpěl leukemií nebo jinou chorobou, pro kterou představuje pupečníková krev spolu s kostní dření další možnost léčby. V České republice mají rodiče možnost darovat pupečníkovou krev svého dítěte do Banky pupečníkové krve, se kterou ovšem spolupracují jen některé porodnice. Jejich personál je školený právě pro odběr krve z pupečníku. První transplantace příbuzenské pupečníkové krve se podařila v roce 1994 a od roku 1996 funguje projekt nepříbuzenské dárcovské banky, kde je v současnosti zmrazeno přes dva tisíce vzorků. Banku pupečníkové krve zatím využilo sedmnáct pacientů, z toho šest transplantátů bylo příbuzenských. Darovat, nebo nechat uschovat? Většina nastávajících rodičů už o pupečníkové krvi a jejích přednostech slyšela. Ne všichni však vědí, že si mohou vybrat mezi darováním do Banky pupečníkové krve a archivováním v soukromém zařízení. Od roku 1996 funguje v České republice Banka pupečníkové krve. Ta shromažďuje pupečníkovou krev od zdravých dárců. Od roku 2003, kdy překročila požadovanou hranici tisíce odebraných štěpů, se připojila k celosvětové databázi. Matku, která se rozhodne prostřednictvím krve svého dítěte pomoci komukoli na světě, nestojí její rozhodnutí nic kromě tří odběrů krve. Petr Sedláček, vedoucí lékař transplantační jednotky kliniky dětské hematologie a onkologie dodává: "Kmenové buňky nepříbuzenského dárce dokážou ochránit krev před návratem leukemie a ničí zbytkové nádorové buňky v organismu." Pojistka pro budoucnost Několik let působí na území České republiky i společnosti, které zprostředkovávají uchování kmenových buněk pro vlastní potřebu. Jaké jsou podle komerčních bank důvody k úschově této tkáně? Hlavním důvodem je možné využití v budoucnosti, kdy podle zatím nepotvrzených hypotéz bude medicína schopna léčit kmenovými buňkami i takové choroby jako například cukrovku nebo infarkt. Léčba leukemie? Druhým důvodem je použití vlastního štěpu pro léčbu leukemie. Jenže vlastní - autologní - pupečníková krev se dá použít jen v několika málo případech, nejvíce po léčbě jiných než krevních nádorů. Při ní totiž velmi vysoké dávky cytostatik zlikvidují vedle zhoubných buněk i pacientovu krvetvornou tkáň. Kmenové buňky z dodané pupečníkové krve pak v těle nemocného začnou znovu vyrábět krevní buňky. "Od léčby leukemie vlastní pupečníkovou krví se pomalu upouští. V současné době autologní transplantace u leukemie neprovádíme," dodává Sedláček. "My v žádném případě nemáme ambice konkurovat Bance pupečníkové krve. Pokud se ale někdo svobodně rozhodne uchovat kmenové buňky pro své dítě, má na to právo," říká Monika Veberová, ředitelka Archivu buněk, který se zabývá zprostředkováním odběru a převozu vzorků pupečníkové krve do banky v Bruselu. Při uschování krve je třeba počítat s výdaji 30 až 40 tisíc na dvacet let. Dospělí musí ještě počkat Jak je využití kmenových buněk pro léčbu popálenin nebo roztroušené sklerózy vzdálené, si nikdo netroufá předpovědět. Jedním z předpokladů pro použití kmenových buněk je jejich úspěšné množení. "Jsou popsány metody, jakým směrem by bylo možno ve výzkumu postupovat," říká Petr Kobylka z Ústavu hematologie a krevní transfuze Všeobecné fakultní nemocnice. "Jenže v tuto chvíli v České republice, ale ani nikde na světě se neprovádí množení buněk pupečníkové krve tak, aby to bylo použitelné pro transplantaci u dospělého."

Nenoste dítě, bude rozmazlené. To je jedna z pověr, která provází výchovu dětí. Myslí se tím nošení v šátcích či dalších nosítkách, které je v Česku stále populárnější. Zatímco zejména starší lidé tomuto trendu nejsou moc nakloněni, psychologové to vidí jinak. "Tělesný kontakt je to nejlepší, co může matka svému dítěti nabídnout. Nošení na těle prohlubuje jejich vztah, dítě je spokojenější a lépe prospívá," vysvětluje psycholožka Lenka Čadová. V minulém století se spolu s kolektivní výchovou propagovala i co největší samostatnost dítěte. Matky slýchaly, že mají nechat své dítě vyplakat a v žádném případě nepodléhat jeho rozmarům. Jenže novorozenec se svým pláčem jen dožaduje toho, co ho v děloze obklopovalo. Tedy tepla, pevného objetí, tlukotu matčina srdce a houpavých pohybů při chůzi. Právě to mu nošení poskytne. Vždyť ho udusíte Lidé na ulici nebo starší příbuzní, někdy i sami rodiče, se obávají, že mohou miminko v šátku nebo babyvaku udusit. S tím nesouhlasí instruktorka plavání kojenců Milena Jeřábková, která sama své děti nosila. "Rodiče, kteří jsou zvyklí mít dítě blízko u sebe, dokážou brzy rozpoznat jeho potřeby a nálady. Je ale pravda, že miminka v poloze skrčence hlasitě chrápou a chroptí." Proč je tak důležité se s miminkem mazlit a chovat je? Psycholožka Čadová vysvětluje: "Dotyk je základním smyslovým podrážděním, bez ostatních smyslů se můžeme obejít." "Nedostatkem těchto podnětů trpí nejstarší struktury mozku, bez dotyku se dítě nemůže vyvíjet. Dalo by se říci, že bez dotyku bychom zemřeli," říká. Rodiče, kteří se rozhodli své děti nosit, budou muset někdy odolávat nepříjemným poznámkám, neměli by se však jimi zneklidňovat. Oni jsou největšími odborníky na své dítě, a to jim možná jednou poděkuje za věnovanou péči a získané sebevědomí. Je šátek ideálním nosítkem? Podobně jako technický pokrok minulého století málem odnaučil ženy kojit, vytlačily kočárky nošení dětí v šátku. Přitom je to přirozený prostředek, jak dát dítěti pocit lásky a ochrany. Čím dál častěji se lze na ulici setkat s rodiči, kteří mají namísto kočárku kolem těla uvázaný šátek a v něm - potomka. Reakce okolí se pohybují mezi nadšením, zvědavostí a odsouzením. Klokanka, nebo krosna? Možná nejmenší pozdvižení vzbuzuje ruksak na zádech. Už generace babiček dnešních batolat nosila tímto způsobem své potomky na výlety. "Děti by neměly být přenášeny ve svislé poloze, dokud nelezou a neumějí samy sedět. To znamená do doby kolem devátého měsíce. Předtím je jejich pobyt v krosně nebo v klokance značně zatěžující pro páteř," vysvětluje Milena Jeřábková. Proti klokance se staví velká část lékařů i rodičů. Dítě totiž není v klokance podepřeno tak, aby mu nepadala hlavička ze strany na stranu. Z tohoto důvodu se doporučuje nosit dítě tak staré, že hlavu drží samo. Jenže tříměsíční miminko může vážit i osm kilogramů, což není pro rodiče zrovna příjemné. Čím dříve si na nošení zvykne, tím méně mu pak vadí zvyšující se váha dítěte. Proč bychom měli děti nosit? Marie Mesanyová z Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny jednoznačně nošení doporučuje právě kvůli upevnění kontaktu dítěte s matkou. "Dítě díky pevnému kontaktu s matkou může vnímat její reakce na sociální okolí, cítí, jak jí bije srdce, jak lidem odpovídá. Samo potom lépe pozná, jak má reagovat," doplňuje dětská psycholožka Lenka Čadová. Nejenže se tedy dítě i rodič cítí dobře po psychické stránce, nošení v šátku nebo babyvaku má i některé fyzické výhody. "Dochází k celkovému zlepšování svalového napětí, protože dítě musí trošku vyrovnávat změny polohy," říká Eva Dortová, lékařka novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice v Plzni. Látkový domeček Stále oblíbenějšími nosítky jsou babyvak a šátek. Babyvak je pevně ušitá kapsa, do které se dítě položí nebo posadí. Povolit nebo utáhnout se dá pomocí velké spony. Šátek je naproti tomu pruh speciální látky dlouhý podle výšky a konstituce nosícího člověka, nejčastěji se využívá délka čtyři a půl metru. Na rozdíl od babyvaku, kdy váha dítěte spočívá jen na jednom rameni nosiče, rozloží se při nošení v šátku zátěž rovnoměrně. Proč však šátek stojí přes dva tisíce korun, zatímco babyvak zhruba třetinu? Filip Kašlík, který šátky vyrábí a prodává, vysvětluje: "Tato látka musí mít takové vlastnosti, aby se šátek dobře vázal a byl příjemný jak pro dítě, tak pro rodiče. Musí být dost pružný, ale zároveň i měkký, aby se jeho okraj nezařezával. Příliš tuhá látka se obtížně uvazuje, v klouzavé dítě nedrží." Nebezpečná výška Mnoho maminek využívá nosítek při vaření, ale tady je na místě velká opatrnost. V poloze na zádech matky se dítě dostává do výšky, ve které leží často nebezpečné předměty - odložený nůž, těžký popelník, nebo dokonce hrnec vařící vody. Nosí-li člověk malé dítě v dlouhém šátku, může si jeho dlouhý cíp přišlápnout nebo se může konec šátku vznítit od sporáku. Pro miminko může být také osudná srážka s rámem dveří, je tedy dobré natrénovat si nošení a manipulaci s dítětem nejdříve s velkou těžkou panenkou. Co je pro mě a moje dítě nejlepší? Víte, co se hodí pro malé miminko, a v čem naopak unesete dvouleté dítě na horské túře? Máte představu, kolik stojí klokanka nebo krosna?

Babyvak • nosítko na pomezí šátku a klokanky • je to kapsa sešitá z vrchní barevné látky, vnitřní vrstva je prodyšná, pevnost uvázání se dá regulovat utahováním nebo povolováním konce vaku přes velkou kovovou sponu • s vakem se dá snadno manipulovat, pokud v něm dítě usne, dá se s trochou cviku položit ve vaku do postýlky a uvolnit sponu • babyvak se dá využít i jako podložka při přebalování, dítě v něm lze diskrétně nakojit • velkou nevýhodou je nepohodlné, jednostranné zatěžování nosícího rodiče a nutnost přidržovat dítě jednou rukou • babyvak stojí kolem 700 korun, seženete ho na internetu, v mateřském centru nebo vám poradí zkušená porodní asistentka • prodejce by vás měl naučit nosit dítě od narození po školku Klokanka • klokanka by měla mít pevnou opěrku zad, několik pásů na úpravu popruhů jak pro dítě, tak pro nosiče • dítě v klokance by svýma nohama mělo objímat pas nebo boky matky, nožičky nesmějí viset dolů, to totiž znamená, že je pás mezi kyčli příliš úzký • některé typy nabízejí možnost obrácené polohy, kdy se kojenec dívá dopředu; miminko se takto ale může často lekat, potřebuje uklidňující oční kontakt s rodičem, psychologové proto tuto polohu příliš nedoporučují • pro rodiče není nošení klokanky moc příjemné, i ty nejlepší popruhy za chvíli bolestivě tlačí na trapézové svaly • koupíte ji v prodejnách s kočárky, existuje mnoho typů v ceně od 300 do tří tisíc korun Krosna • záleží na typu, můžete mít lehký batoh za pár stovek, ale i promyšlené zařízení za několik tisíc; drahé krosny můžete postavit i s dítětem v terénu, dají se dokonce proměnit v jednoduché vozítko • důležité je zpevnění zad pro dítě i rodiče, bezpečnostní vrchní pásy, stříška proti slunci a bederní pás pro nosiče • není vhodná pro kojence, kteří neumějí aktivně sedět; seženete ji v obchodech s kočárky nebo ve sportovním obchodě Šátek • pruh speciálně tkané látky široký 60 až 70 centimetrů, dlouhý 2,5 až 5 metrů s rovnými nebo zkosenými konci, které se o něco lépe uvazují • nejkratší šátky jsou vhodné pro nošení novorozeňat, nejčastěji se používají ty o délce 4,5 metru, ze kterých se dají vytvořit i složitější úvazy • i tady je zapotřebí trochu praxe, zaškolit by vás měl prodejce nebo vám alespoň k šátku přidat návody; v mateřských centrech také bývají kurzy nošení dětí v šátcích • na rozdíl od předchozích nosítek se v šátku dobře rozloží váha dítěte, miminko v něm má podepřenou páteř ve všech bodech • nevýhodou je obtížnější manipulace, například nelze dítě v šátku jen tak sundat v tramvaji, navíc v létě v něm může být dítěti horko, na rozdíl třeba od krosny • nošení v šátku i babyvaku je vhodné dokonce i pro tělesně postižené děti, jen je třeba probrat jejich používání s rehabilitačním pracovníkem, postižené děti potřebují jiné použití než děti zdravé • šátky v délce 4,5 metru pořídíte za dva až dvaapůl tisíce korun; dají se sehnat i za 700, ale této ceně odpovídá i nižší kvalita

5 vajec, 20 dkg cukru, vanilkový cukr, 1/4 l vaječného koňaku ( nebo 1/2 na 1/2 s mlékem ),1/4 l oleje, 30 dkg cukru, prášek do pečiva, 2 lžíce kakaa, 1 lžička instantní kávy.

Šlehat dohromady vejce, cukr, vanilk. cukr, koňak, olej, potom postupně přidávat mouku s práškem do pečiva a ještě prošlehat. Pak odebrat hrnek těsta a do toho hrnku přidat kávu a kakao - zamíchat. No a pak do vymazaný formy nejdřív nalít půl těsta bílého, pak kakaového a pak zase to bílé. Vše A já ji celou ještě poleju čokoládovou polevou.

Rozválíme těsto a pokladema šunku, anglickou slaninu, párek, sýr....cokoli...a posypeme osmahnutou cibulkou, pak závin klasicky stočíme a eště v tomto sýrovém stavu nakrájíme na kolečka a pokládáme na trošku vymazaný plech...Můžem dle chuti a nápadu posypat kolečka třeba sezamovým semínkem, kmínem, mletou paprikou, nějakým kořením ...a pak dáme péct...

Je to fakt rychlovka a z talíře se to docela rychle ztrácí :-)

Dobrou chuť :-)

Prezidentská bábovka:

30dkg cukru
20dkg másla
1 vanilkový cukr
6 žloutků
5 dkg nahrubo nastrouhané čokolády
10 dkg mletých ořechů
30 dkg polohrubé mouky
ze 6ti bílků sníh a 1/4 l šlehačky

Prášek smícháme s moukou, bílky ušleháme. Ostatní přísady vymícháme v míse do hladka, přidáme šlehačku, mouku s práškem a nakonec opatrně vmícháme ušlehané bílky.
Nalijeme do dobře vymazané a vysypané formy. Zhruba hodinu zvolna pečeme - asi na 150st. v el. troubě. Vyklápíme až po vychladnutí.

150g mletého máku (myslím, že tam můžeš dát těch Tvých 163g v pohodě :-)
150g písk. cukru
300g polohr. mouky
1 prášek do pečiva
250ml mléka
2 lžíce rumu
1 lžíce citr. šťávy
tuk na vymazání a hrubá mouka na vysypání plechu (formy)
moučk. cukr na posypání

Mák, cukr, mouku smíchanou s prdopem :-))), vlažné mléko, rum a citr. šťávu promícháme a těsto rozetřeme na tukem vymazaný a moukou vysypaný plech.
Makovec vložíš do předehřáte trouby a zvolna pečeš asi 30min. - podle výšky těsta.
Do těsta můžeš přidat rozinky nebo nakrájené sušené ovoce.