vzít nohy na ramena a pryč

Máte přítele, který má vlastní děti? Po těch zkušenostech, které mám, radím - pryč od něho. Já jsem to zažila z obou stran. Zůstala jsem sama se dvěma dětmi, jejich tatínek o ně nějak nestál, tak jsem si časem našla přítele, který měl také dvě děti v péči své bývalé manželky - a vzali jsme se. Já kráva. Těšila jsem se, jak se všechny 4 děti skamarádí, manželovy děti k nám budou jezdit na návštěvy, já budu mít ráda všechny čtyři - tím spíš, když byly všechny v rozmezí tří let. Naivní představa. Moc jsem se snažila, abych měla k manželovým dětem stejně láskyplný vztah, jako k mým vlastním. Ale jak to udělat, když svým vlastním dětem nemůžete koupit všechno, na co si vzpomenou, ať už z výchovných nebo spíše z finančních důvodů - když manžel svým dětem koupí úplně všechno, co chtějí. Nebo spíš všechno, co mají od maminky nakázáno, aby si o to řekly. Manžel jako podnikatel platil na své děti čím dál více, i když jeho firma šla pomalu ke dnu. Nastávaly situace, že moje děti nemohly jet na dětský tábor, protože na to nebylo, ale manželovy děti jely na drahou zahraniční dovolenou.(Tatínek mých dětí platil sice pravidelně, ale pak přišel o práci, tak byl s výživným konec). Do příjmu naší rodiny se započítávaly celé naše výdělky, i když polovinu manželova jsme nikdy neviděli, to šlo na výživné jeho dětí. Jeho děti byly vždy na prvním místě - měl vůči nim špatné svědomí, že opustil jejich matku. Slzy a bezmocnost, hádky, rozčarování. Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Před 10 lety manžel tragicky zemřel. Protože jsme pořizovali po svatbě všechno od nova a společně - musela jsem prodat náš byt a půlku veškerého majetku jsem musela vyplatit manželovým dětem. Žijeme s mými dětmi u mých rodičů, potloukáme se jak se dá - práce chvíli je, chvíli není - mé děti nemůžou na vysokou, na kterou by chtěly, protože si na studium musí vydělávat, manželovy děti studují v cizině. Nestýkáme se, my jsme pro ně plebs. Jsem spokojená, mám dvě šikovné krásně děti, ale přítele s dětmi - už NIKDY!