A ještě k autoritě

Ještě mě napadlo něco k tomu, co píšeš o tom, že budete kamarádi. Podle mě se to (většinou) nekříží s tím, být i rodičem, tedy autoritou. Tím být kamarádem asi myslíš, že by sis přála mít se synem dobré vztahy, jinými slovy být jeho spojenec (s právem veta), ne nepřítel, proti kterému se musí bránit. Ty tvoje černé puntíky a nekonformnost v dospívání má určitě na svědomí ten postoj, že tě tvoji rodiče (máma a babička) nějak ohrožují, že se jim musíš vzepřít. Pokud by ti tihle lidé něco doporučovali, jistě to budeš dělat jinak. Pokud bys je ale milovala a považovala za jedničky, tak to uděláš jako oni, a nutit by tě nemuseli.

Například se říká, že když rodiče kouří, tak se to děti naučí. Já jsem celoživotní nekuřák, a moje matka kouřial jak fabrika. Kdybych ji obdivovala, asi bych kouřila. A tak je to se vším.

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, jen mě překvapuje(až děsí) kolik lidí mělo pošramocené dětství.