Za špatné chování do polepšovny

Milé dámy (případní pánové)
rád bych k tomuto článku vložil ještě svůj názor. Jako dítě jsem nebyl miláčkem učitelů (kladl jsem nevhodné otázky a snažil se dopídit, proč se musím učit o době pobělohorské, když to nikdy v životě nebudu potřebovat), zvláště proto, že jsem často zapomínal pomůcky.
Když jsem přinesl domů horší známku než trojku, rodiče mi vždycky s milým úsměvem oznámili, že když nezvládám školu, přihlásí mě do zvláštní. Bylo to jako studená sprcha - zvlášť proto, že to nikdy neodvolali. Nemělo to pražádný účinek, leda ten, že jsem z toho byl dost vystresovaný.
Dalším prohřeškem proti "dobré výchově" v mých očích byla jejich absolutní nechuť probírat otázky rozmnožování. Nikdy, opakuji NIKDY jsem nebyl poučen od rodičů o sexu - matka razí názor, že nikdo nemusí učit, jak mají káčata plavat. Mě to chybělo a zvlášť k vůli mé sexuální orientaci, která je odlišná od většinové, jsem potřeboval někoho, komu se můžu svěřit.
Nenašel jsem ho - takže jsem prostě v osmnácti vyšel s pravdou ven - a hotovo. Ale nikdy bych dětem neříkal, že je pošlu do zvláštní školy a za druhé - mluvil bych s nimi o tom, jak přicházejí děti na svět. Jsou z toho potom hrozné zmatky v těch malých hlavičkách (třeba představa prezervativu pro mě byla dlouho noční můrou - něco, co zabrańuje, aby se narodilo dítě. Představoval jsem si to jako obrovské monstrum, které...no, raději nic:-)