6.4.2003 23:05:49 Radka
Re: strašení
Hele Monty, nemáme stejnou babičku? No samozřejmě,že škvor má kleštičky na procvakávání bubínku!!!
A taky jsem nesměla mít v puse víc, jak jednu žvýkačku. Jinak ta žvejkačka má moc velkou sílu a vytahává zuby z dásní....
Tak jsem nesměla bez kruhu do rybníka, protože vodník přesně pozná, malý dítě, který se dá snadno utopit.
A co klekánice? Po setmění ven ani náhodou. Když už jsem byla větší (tak 1. třída) a klekánice dostatečně nezabírala, babi přišla s geniální myšlenkou. Nevím, jestli si někdo pamatujete, jak babičky bělily prádlo na sluníčku (cíchy, prostěradla). To takhle večer je babička šla posbírat. A nenapadlo jí nic lepšího, než ty hory bílých kusů si naházet přes hlavu. Objevila se na konci domu, přesně pod lampou. Roztáhla ruce, pronesla: hůůů, hůů, ty šmejde, jak to, že ještě nespíš, hůůů, to je tvá poslední chvilka, hůůů. Nejenom, že jsem se na místě počurala, ale řvoucí jsem letěla za mámou a uklidňovali mě ještě několik hodin. To, že jsem se hrůzou budila v noci ještě pár let potom, si pamatuju moc dobře.
Prožila jsem dětství za přítomnosti hrozných bubáků, nicméně babičku bych nevyměnila.
Radka
Odpovědět