Odloučení - zkouška

CHtěla bych se zeptat, jestli si myslíte, že dělám dobře.
Po zjištěné nevěře partnera, po 9.letém vztahu a po několikaměsíčním podezdření a po měsíci neskutečných hádek, stresů, vyhazování apod, kdy mi to po několika panácích přiznal...
Prostě, je do ní zamilovaný, ke mě pořád něco cítí. Syna miluje. Ale nedokázal se se mnou ani milovat, když má myšlenky pořád u ní...
Došla mi už konečně trpělivost. Upřímně jsem mu řekla, že nemá cenu, aby tady bydlel, protože mě bude celý život nenávidět za to, že to s ní nemohl zkusit nebo by mi neustále lhal a při první příležitosti by stejně zase utekli....tak jsem mu řekla, že by to s ní měl zkusit. Ona je pravý opak mě, klidná, vyrovnaná...., puťka.Tak se toho hned chytil a půjde do podnájmu. Ne s ní ( bohužel, on má totiž tolik chyb, že by ji určitě začaly štvát, takhle na to nepřijde jen tak :-( ) ona zatím nechce od rodiny, ač jsou s manželem "pouze" přátelé.
Takže naše konečná domluva je, že to prostě zkusíme, že bude v podnájmu, zatím to nebudeme nikomu říkat, je to jakože zkouška, jestli se milujeme a jestli mu to s to ženskou stojí za to.
Myslíte, že jsem udělala dobře? A jak dlouho takové odloučení? Mám mu psát? Jak se mám chovat, abych z tohoto vyšla jako vítěz?