PETRO, určitě Ti moc děkuji za to, co jsi napsala. Musím tedy říct, že je mazec vytrvalost vás obou. Ten chlap bude mít v sobě určitě něco velmi zajímavého.
Tvůj názor a taktika se dost podobá názoru a taktice jedné mé kamarádce, která mi v tomto skutečně radí, snaží se a řekla bych, že kdybych ji od začátku poslouchala na slovo, tak už teď ho mám doma a hladil by mne láskyplně po vlasech. Asi nejsem tak trpělivá a houževnatá, to je chyba. Velká chyba. Neumím se totiž moc ovládat. Co na srdci, to na jazyku. Mnohdy ke škodě.
V každém případě, protože to, co jsem psala v samotném úvodu, tak udělám, tak využiju taktiku mé kamarádky a vlastně i tu Tvoji. Škoda že se tato situace neodehrává za rok a půl, mám také atraktivní práci v mužském kolektivu
Zítra se bude vracet z prima výletu, tak dobře, budu v klidu, v pohodičce, ale ne moc milá, prostě jako spíš kamoška. Nebudu se ho na nic ptát a ani nic vyčítat.
Bohužel mám jen problém s tím jeho stěhováním. On se stěhovat prostě nechce. Vím, že by to bylo nejlepší, když bude bydlet jinde, toto bude ještě oříšek,jak to vyřeším.
Od Tvého muže exmanželka boj prohrála, já jsem vlastně na její straně, ale mám Tvoje trumfy, částečně. Můžu si dovolit být nezávislá a ukázat mu, že ho nepotřebuju. Vlastně ultimátum už má. Čas do poloviny srpna. Jenže v Tvým případě měl on větší prostor. 3.roky je myslím dostatečně dlouhá doba, aby se konečně definitivně rozhodl. Navíc, já mu vzhledem k nízkému věku syna nemůžu poskytnou ty romantické výlety a tu bezstarostnost, o to to mám horší, na druhou stranu Toma fakt miluje. Ach jo. Jednou jsem se tak rozhodla, tak to tak udělám.
Děkuji Ti za podporu, využiju toho.