Re: Odloučení - zkouška

Evi, někteří lidé tady můj příběh znají, jiní ne...mně muž den ze dne odešel s jiným mužem (ono to bylo krapet složitější, on ho totiž nastěhoval k nám, uložil ho na naše lůžko a na mě zbyl dětský pokoj!) a já zůstala sama se dvěma dětmi, keré pro něj přestaly existovat...a ze své zkušenosti můžu říct, že nejhorší bylo období, kdy jsem doufala, malovala si, že se jen spletl, že mu budu chybět já, budou mu chybět děi, že je to jen nějaká krize a že se vrátí. Měla jsem v sobě vnitřní blok, který mi bránil se bavit, neváza se na něj, nemyslet na něj. Úplně nejlepší období bylo, když jsem se od něj odpoutala. Přes inernet jsem poznala pár správných lidí. třeba super kamaráda, který má holky rád a čas od času s námi zajde do zoo, na výlet, potěší mě, když je mi smutno. Chodila jsem s dětmi plava a jezdila na výlety...a časem jsem už jsem cítila, že mám život zase pod kontrolou a že nikoho k sobě nepotřebuju, že ten pocit, že bez manžela to nejde, byl jen strach zkusit žít sama za sebe, že si sama vystačím a jsem dost silná zvládat vše sama. A to byl ten pravý okamžik, kdy jsem poznala svého současného přítele, aniž bych hledala vztah, aniž bych vytloukala klín klínem. Víc jak rok bydlíme spolu, holky mu říkají tatínku (s biologickým otcem se občas stýkají, dostal se do hrozných potíží, ten jeho skvělý vztah nevyšel a on se pohybuje v dost divné společnosti), snad jsem překonala i ten pochopitelný strach, že o ani napodruhé nevyjde....A pohledem zpáky neliuju, že si se mnou život tak pohrál, o spousu věcí mě to obohatilo a i změnilo, spousty věcí si vážím víc než dříve a určitě jsem v mnoha ohledech nyní lepší partnerkou, než jsem byla manželovi.Ta manželova nabídka, že si koupíme znovu byt a budeme žít jako dřív nakonec přišla, ale já jsem už o ni nestála, protože bych mu už nikdy nebyla schopna důvěřovat a ani jako otec v manželství neplnil svou úlohu....

Takže má rada: věnuj se sobě, odpoutej se od něj, rozvíjej se, pečuj o sebe, užívej si, nauč se nezávislosi, nekonaktuj ho, ukaž mu, že ho nepotřebuješ. Možná se vrátí, možná ne. Neupínej se k představě, že se vrátí, že se určitě spletl, jen tím prodlužuješ svoje trápení, své pouto na něm. Pro tebe je mnohem důležitejší, abys našla sama sebe, jestli seon potom vrátí, není až tak podstatné. S odstupem času na to přijdeš taky...A hlavně,on udělal věc, která se nedělá. Kdyby mu na tobě záleželo, tak by ji neudělal. y nemáš být v pozici čekaelky na jeho milost. To on. Tady se nerozhoduje o tom, jestli ty jsi pro něj dost dobrá, ALE JESLI ON JE DOST DOBRÝ PRO TEBE! Ty o tom budeš rozhodovat, proože ve vztahu selhal on. A hlavně se nenech vmanipulova do pozice, že on si bude děla co chce a přitom ě hlídat na každém kroku. Když má on svobodu, ty taky. Neříkám, že máš začít s někým chodit nebo někomu skákat do postele (to mněto psychický blok nedovolil hooodně dlouho), ale bavit se můžeš, užívat si můžeš, s někým si vyrazit můžeš. A on ti do toho nemá co mluvit (jen ať se užírá ): Zachovej si důstojnost a nedolézej, i když vím, jak moc je to těžké. Držím palečky.