Re: Odloučení - zkouška

Evo, to není statečnost. To je pud sebezáchovy, když musíš, tak musíš. Nejsem na tom o nic hůř, než ty, spíš bych řekla, že naopak. Můj partner nemá o dítě žádný zájem, nebudu s ním v budoucnu přicházet do kontaktu, nebude na mě dělat ty své smutné oči, nebudu muset přemýšlet, jestli jsem náhodou neudělala chybu (vím, že jsem neudělala, ale emoce jsou potvory). Vím, že dítě je pro něj příliš velká překážka a pro mě je zase příliš velká překážka, že o něj nemá zájem. Takže jsem vlastně v bezpečí, i když je to taky pěkný vykuk, stejně jako ten tvůj. Na výletě s milenkou, přitom ti píše milé sms, hraje na city.. prostě chudáček, který myslí jen na svou ublíženou dušičku. Dělá se mi z takových lidí nevolno. X měsíců tě podváděl, to bylo OK. X měsíců ti lhal, na to měl taky nárok. X let chlastá, místo, aby byl s rodinou, ty to musíš respektovat. Teď se všechno provalilo a pořád má pocit, že potřebuje politovat, tebou, jí.. Ach jo, jako kdybych slyšela toho svého bývalého. Fuj. Jenom mi v poslední době ubližoval a pořád má pocit, že on je ten chudák. Děkuju osudu, že mi umožnil konečně prohlédnout, i když je mi strašně líto, že moje dítě nebude mít tátu, jen kvůli tomu, že jsem byla příliš hloupá a slabá na to, abych to udělala dřív.