Re: Odloučení - zkouška

Ahoj, jsi ve stejné situaci jako byla bývalá žena mého muže, já jsem byla ta milenka.
Na každého chlapa asi zabere něco jiného, ale napíšu Ti jak se mě ho podařilo dostat k sobě a od ní, třeba se z toho můžeš nějak poučit, ono je kolikrát dost užitečné znát to i z té druhé strany, co tam se odehrává, aby člověk mohl zvolit správnou strategii. Takže jeho bývalá zaujala postoj:netlačit, být ta milá, usměvavá, tak jako to všude radí, takže na smsku, že přijede za malým v pátek, odpověděla např."malý bude šťastný, zajdeme do té restaurace, jak se ti tam tak líbilo, už se na tebe moooc těšíme...", nemusím říkat, že mě to absolutně vytáčelo do vrtule, ale to není důležité, tím že je můj muž velmi upřímný, tak jsem přesně věděla co mu píše, říká, jak se chová a tak jsem zvolila tu samou taktiku a taky nic nevyčítala, byla hodná, milá, netlačila ho do rozvodu, nebavili jsme se o ní nikdy atd... měl naprostou pohodu v obou domácnostech, u ní spokojený program a hraní s malým kdykoliv jen chce,společná výchova syna(i když bydliště každý jinde),u mě sex,romantiku, výlety,společné sportování, chození do kina,do divadla...
Jelikož obě jsme ho stále chtěli pro sebe a žádná nehodlala ustoupit a obě stejnou taktiku, tak TATO SITUACE TRVALA 3 ROKY!!! Nevím a nemám info co se odehrávalo po celé ty 3 roky v ní, ale předpokládám, že totéž co u mě: naprostá psychická vyčerpanost, protože i když jsem se snažila být samostatná a spokojená, tak uvitř mě to trápilo snad každou minutu po celé ty 3 roky, asi těžko si to jde představit, ještě když mi bylo už přes a chtěla jsem a potřebovala nějakou jistotu a bála se že nakonec opravdu půjde zpět k ní, kvůli malému....
A pak, krátce před mými 33tými narozeninami, mi už opravdu ta trpělivost došla, nedělala jsem žádné scény, za ty roky jsem si taky uspořádala život tak, že viděl, že ho nepotřebuji, že mám atraktivní práci v mužském kolektivu, nadstandardní bydlení, více potenciálních kadidátů na vztah....naproti tomu ona - žijící u rodičů na malé vesnici, práce na úřadě v ženském kolektivu...rozhodně tím nemyslím nic zlého, jen chci poukázat na to, že chlapi jsou prostě lovci a to nezávislé, zajímavé a atraktivní je prostě bude vždy lákat víc...ale to jsem odbočila, takže v této situaci jsem mu naprosto klidným tónem řekla, že už zkrátka s ním nechci být takto, že si raději budu budovat vztah s někým svobodným, že ho stále miluju a asi i dlouho budu, ale že sebe mám ráda taky a tato situace mě ničí, že mu dávám lhůtu 2 měsíce kdy by si měl své záležitosti konečně dotáhnout do konce a rozvést se.
Okamžitě si sbalil a odešel s tím, že nenávidí ultimáta....v tu chvíli se mi paradoxně ulevilo, že už nemusím trpět a dělat že jsem nad věcí a spokojená. Uběhlo 14 dní, nevím co se dělo a ani to vědět nechci, jestli zkoušeli obnovit svůj vztah. Myslím že pro ni by to bylo horší, protože pak by ji opustil ne jednou, ale dvakrát a asi by to mnohem víc bolelo, že by po "vyhraném boji" znovu prohrála....no a po těch 14 dnech mi psal moc a moc smsek, že beze mě nemůže žít, že mu vše mě připomíná....věděla jsem že v tu chvíli musím ale vydržet a dávat mu dále najevo, že ho nepotřebuji...vydržela, nevídali jsme se, jen párkrát proběhla večeře a pokec, kdy jsem já byla příjemná, sebevědomá, ale na nic ohledně jeho rozvodu se ho neptala a ani žádný sex neproběhl....rozvod proběhl velmi brzy, najednou to šlo

Podle mě tedy v takové situaci žena musí dát najevo, že na tom muži není závislá, že to půjde i bez něj, nic nevyčítat, prostě mu to říct a dát najevo jako fakt a zařídit se podle svého, však jemu to bude vrtat hlavou a ještě se bude snažit....a tohle platí jak pro milenky, tak pro manželky, proto Ti to píšu....:)

Tak hlavu vzhůru a třeba ho ani pak už nebudeš chtít, já jsem v jednu chvíli po tom vyřknutí ultimátu tak nějak se od toho vztahu odlepila a potkala někoho velmi zajímavého, bohužel on až tak nestál o mě, tak jsem si nechala svého - teď už manžela a jsem ráda:)Ale bylo moc zajímavé po takové době zjistit, že mě dokáže ještě někdo jiný zaujmout:)