Re: Zkušenost s prarodiči, aneb každý má být sám....

Celé svě dětství a část mládí jsem prožila na dvougeneračním RD se zahradou, takže po svatbě a smrti mého táty jsem řekla definitivně, že tam opravdu bydlet nebudu. Stavět velké RD se záměrem "ony děti ještě budou rádi, že s námi bydlet můžou" je podle mě blbost.
Podotýkám, že RD stavěli moji rodiče s rodiči mojí maminky. Byla jedináček, takže žádné problémy se sourozenci, ale miliardy problémů s prarodiči pramenící z toho, že oni měli nějakou představu a tu si razili.
Hlídání prarodičů- no přiznávám, že sama byť jsem zatím mladá už teď tak nějak vím, že nebudu hlídací babička na plný úvazek. Když jsem si já pořídila děti, tak jsem počítala s tím, že je to závazek hlavně pro nás a tudíž jsem vděčná za to, že 2-3x do roka nám sem /300 km/ daleko přijede babička a pohlídá holky... Já prosím o hlídání, děkuji příp. dávám malé dárečky z radosti, že pohlídala, protože je to pro nás vzácnost a jsme si vědomi toho, že babičky tohle fakt nemusí. Neřeším ani fakt, že babičky např. rozmazlují naše děti něčím, co my nepraktikujeme, protože to není denně... Moje maminka bydlí v tomtýž domě s mojí sestrou a jejich 3 dětmi -ségra už ani neprosí(přijde mi to tak nějak běžné co sleduju i v okolí, kde je babička hodně blízko a často hlídá...) nějak to prošení vymizelo díky častosti hlídání, bere se za samozřejmé, že od brzkých ranních hodin do večerních, babičkám po bytě lítají děti, že je babičky vychovávají, že babičky vaří... - navíc dělí je obrovské rozdíly ve stravování (sestra a její rodina x let zásadoví laktoovovegetariáni), takže zpočátku se opravdu dřely hrany až lítaly jiskry i jen kvůli společné lednici a mrazáku; rozdílný pohled na výchovu; rozdílné potřeby topení jsem znala i já celé dětství - jedněm bylo horko a tlumili topení a starší zase chtěli přitápět a Ti první nechtěli pak platit vyšší částky za topení...
Můj tatínek např. vyráběl sekačku na trávu a můj děda aby ho naštval šel koupit úplně novou... Neustále byli moji rodiče pod drobnohledem, kam zase jedeme když už je tolik hodin a když už je tak blízko výplatní den a určitě nemáme už peníze, tak proč jedeme na koupání... Upozorňuju, že to byly dvě zcela oddělené bytové jednotky spojené jen společnou chodbou jako na paneláku, ale jelikož to nebyl samozřejmě panelák, tak celý život se odehrával ve stresu, co zase bude problém... byť samozřejmě občas vypomohli, tak pořád převažovaly ty problémy, denodenní šarvátky, babičky nářky, jaký je náš táta sobec, že si dovolí si pěstovat koníčka a chodit o víkendu rybařit když je přece potřeba posekat trávu... a taky z pohledu dítka jsem záviděla ostatním, že mohli k babičkám na prázdniny... a my jen seděly doma na zadku resp. o patro níž
TAkže za mě jednoznačně zn. ideál je bydlet dál od rodičů a být si aspoň trošku vzácní.