23.7.2010 19:45:18 simka02
Re: Zkušenost s prarodiči, aneb každý má být sám....
Ahoj,
také jsem si myslela, že společné bydlení s dcerou a její rodinou by mohlo fungovat. Dokud jsem to sama nezkusila. Bydleli s manželem v podnájmu, poté co otěhotněla, na jejich chodbě se začalo dost kouřit. Oba státnicovali, psali DP, a tak když si řekli, že než něco narychlo shánět, tak půjdou bydlet nám, rodičům - ideální místo uprostřed lázeňského městečka, v přírodě, velký dům 3patra, souhlasili jsme. Nejdříve bydleli přímo u nás - měli tam jeden pokojík - a k tomu státnicovali a opravovali si vrchní byt. Tehdy už začaly problémy s rozdělování práce – dceři a jejímu muži se nechtělo jednou za 14 dní sekat zahrada, když mají státnice, práci, opravu bytu,...pak taky začali bohužel po domě dělat nepořádek. Stále někde něco nechávali odložené – ok, uklidili jsme to, nač se hádat. Pak jsme se s odstupem času dozvěděli, že jim to bylo nepříjemné (hlavně pro manžela - neměl svůj prostor na nepořádek). A mladí prý nepořádek kolem sebe v určité fázi potřebují k životu. My nejsme přehnaně uklízející, i tu zahradu sekáme jen jednou za dva týdny, ale myslím, že podíl na údržbě společných prostor je základní slušnost.
Hodně jsem si slibovala od jejich přestěhování do již opraveného bytu. Dohodli jsme se dobře - že budou mít kouli na dveřích, že si do ničeho zasahovat nebudeme.... logicky a racionálně to zpracované měli, ale realita byla jiná...vše vyvrcholilo tím, když jsme občas chtěli přispět k rekonstrukci radou ....můj muž, dceřin otec, má stavební firmu a práce je pro něj velmi důležitá ....  začala naše dcera svého manžela sledovat a posuzovat. Vedlo to až skoro k narušení jejich vztahu. Bojím se, že dcera odpovědnost za problémy ve vztahu přesunuje na nás, a velmi mě to mrzí. Když za mladými zajdu (mají malého synka, kterého mám upřímně ráda), dcera se mnohdy velmi ošklivě dívá. Taky mě dost mrzí, že si dcera myslí, že si máme brát, jen když oni potřebují pohlídat. Oba jsme s manželem dost zaměstnaní, máme i svůj život. 
Koupili si nakonec vlastní barák - sice se hodně zadlužili, na 16 let, ale je to cena za svobodu. Nás všech. 
Odpovědět