Re: Zkušenost s prarodiči, aneb každý má být sám....

Sojko, když ono jde právě o to, že každý sme opravdu jiný. Můj tatínek byl taky bordelář ale když něco hledal věděl, kde to najde ; děda byl perfektcionista a puntičkář a pedant přesvědčený o tom, že všechno umí líp, zná líp a na stáří žít s ním byl fakt očistec... Např. v baráku si zabral jednu místnost coby dílnu(ve společných prostorech bez souhlasu kohokoliv), kterou si zamykal a můj táta tam nesměl, a to tam často děda zamknul i naše věci, ke kterým byl problém se dostat... Naši si koupili nové auto a děda pravidelně dělal bordel, že si můj taťka dovolil zajet do garáže s autem od sněhu a že jsou tam louže na dlažbě a že se to musí jít hned vytřít a že musí auto větrat hodiny a hodiny než s ním vjede do domu... prostě tolik zničujících nervy zatěžujících věcí není nad samostatné bydlení byť na paneláku
Sojko, je mi jasný, že když je s dětmi problém, tak je super mít prarodiče k ruce, ale když je k ruce nemáš, tak to z 99,9% taky jde a babičky mají svůj prostor projevit chuť pomoc a není to braný jako bydlíš tu, tak pojď pomoct... Ale je jasný, že to hodně všechno závisí na povahách a toleranci. I když když si nesedně zeť s rodiči nevěsty a jsou nucení spolu žít pod jednou střechou...