Re: Zkušenost s prarodiči, aneb každý má být sám....

tak přidám svou kapku do mlýna....

také bydlíme u mých rodičů - máme tedy vše své, pouze WC a koupelna a chodba je společná. maminka uklízí co může a já také...své věci si respektujeme... když nemáme někdo náladu, prostě zavřeme dvěře a jsme ve svém...
na chodbu do krabice dáváme papír do kontejneru a plastové lahve, kdo má náladu a vidí je tam, tak odnese...když umývám podlahu u nás a na chotbě, tak setřu zem i u našich, prostě mi to tak příjde normální...společné výdaje se hradí napůl - energie, internet, toaleťák atd...
taky se nám někdy nechce, co by hctěli oni, ale někdy poslechneme a někdy prostě řekneme, že nyní nemáme čas a uděláme to jindy...
zahradu děláme společně, postavili jsme krb s udírnou, udělali krásné posezení. Dokud tu byl i můj sourozenec, tak většinu hradili naši - opravy atd... soueozenec šel do svého - trošku se to ještě zlepšilo - je nás tu míň, tudíž míň konfliktů a víc místa.... je to asi hrubě napsané, ale je to tak... nyní už hradíme vše s manželem, moje rodiče se snaží finančně pomoci sourozenci, aby byl také zajištěn...

neříkám, že to je ideál - bydlet sami by bylo určitě ještě lepší, nějaký ten mráček tu je - rada do života, napomenutí k výchově dětí atd..., ale zase to má svá pozitiva, mám naše doma a potřebujeme-li a oni mají čas, tak nechám děti s nimi a my pracujeme na zahradě, opravujeme atd... nemusíme vozit děti někam za nimi a nemusíme shánět hlídání.

Bydlenís rodiči má svá pozitiva i negativa - záleží, jak se k tomu všichni postaví, záleží jak je člověk vychovaný, něco se prostě zkousnout musí, zatnout zuby a jede se dál.... a také záleží na povahách členů, cop mají sdílet společný dům... pokud je někdo generál, tak s ním nehne nic a je problém...

jsme rádi a máme se rádi