Re: Horor jménem večerní usínání

Ahoj, syn má občas něco podobnýho. Až donedávna jsme s ním museli někdo být, než usnul. Pak jsme najeli na systém, že se přečte nebo pustí pohádka na CD, dostanou pusu a jdou oba spát (syn 4,5 dcera necelé 2 roky). Taky ještě občas zkouší, že tam sám nebude, že tam chce někoho mít u sebe, že ségra je málo atd atd atd.

Moc držím palce, ať se to časem zklidní, radu asi nemám, maximálně motivovat - "podplácet". Když usne sama, buď nějakou malou odměnu nebo slíbit něco většího, když se to naučí bez křiku. V pěti letech je určitě schopná to pobrat. Syn si přál patrovou postel - což se nám fakt hodí, stejně ji budou vzhledem k třetímu mimču potřebovat ;) Doporučuju vytrvat, nepovolit i když chápu, že to řvaní je masakr. U nás to bylo taky tak, neexistovalo, že by v pokojíčku zůstal, neustále zdrhal. Pak dospěl do stádia, že maximálně občas přijde říct, že něco potřebuje, ale v zásadě už jsme ve fázi, že je to o dost lepší. ťuk, ťuk!!!