Re: Horor jménem večerní usínání

Cimoril, já jsem toho názoru, že spát samotné není pro tak malé dítě přirozené. On to horor není asi jen pro tebe, ale i pro něj. Je to asi nějaký atavismus, kdy malé dítě moc dobře tuší, že uprostřed noci a samo, je velmi bezbranné.
Ty nejošklivější vzpomínky na dětství, plné hrůzy, mám hlavně spojené s tím, když jsem byla nucena spát někde sama a že to naštěstí nebylo moc často. Od narození až skoro do puberty jsem spala v pokoji s rodiči nebo se sestrou. U babičky jsem chodila spát asi v jedenáct po filmu "s hvězdičkou", protože jsem se sama v pokoji bála. Dosud si pamatuji, když mě babička zkoušela párkrát v ložnici nechat samotnou, na ty nepříjemné pocity.
Já osobně na tom moderním západním trendu nechat spát dítě samo, ve svém vlastním skvěle vydesignovaném pokojíčku,s plyšákem nahrazujícím živou bytost a noční lampičkou, nevidím nic přirozeného.
Žádné naše dítě zatím nespí samo a časem je chci sestěhovat dohromady, aby v noci nebyly samy. Ono to má taky přitažlivost...to večerní chichotání sourozenců pod peřinou..předstírání spánku, když rodiče vtrhnou dovnitř, aby jim dali za vyučenou, že ještě tak pozdě v noci dělají bordel
Až budou chtít soukromí a vlastní pokoje samy, tak se teprve potom podle toho zařídíme.
Tohle samozřejmě není rada, jen pohled "z druhé strany".