Re: Horor jménem večerní usínání

Dámy nic ve zlém.. taky chci mít "svůj klid" a kolikrát už v osm padám při třech dětech na hubu.. ale.. představím-li si sebe v této situaci, je mi víc než ouzko... a je úplně jedno proč děti tu přítomnost rodiče "vyžadují" (noční můry, strach ze tmy, strach ze samoty, potřeba blízkosti mámy/táty)...

Na někoho to může zabrat, ale já bych "když se bojím" usínat nechtěla.. a do dneška (a to mi není pět) mám obrovský problémy usnout a prakticky NIKDY neusnu, když manžel není přes noc doma. Mám prostě strach, poslouchám každý šustnutí a zaštěkání psa a fakt mi není OK... a nerada bych to zažívala dnes a denně... a jak rááááda bych usnula ale prostě nemůžu, obvykle naprostým vyčerpáním klimbnu až kolem půlnoci... Není to příjemný a nerada bych tohle dělala svým dětem.. ta půlhodina sezení "u postele", čtení pohádek a mazlení mě nezabije... čas hrozně rychle utíká a až mě budou vyhazovat na chalupu aby si sem dotáhli své protějšky "které s nima usnou" budu na to s láskou vzpomínat