Re: Horor jménem večerní usínání

taky jsem se jako malá strašně bála tmy. usínala s hlavou pod peřinou jen se skulinkou na nos. :-( a pootevřené dveře a za nimi světlo fakt nepomáhaly. naši to řešili tak, že mě nechali usnout třeba u tv a pak přenesli do postele, časem to přešlo samo. pokud dítě nebude moct/chtít spát, budu to dělat taky tak a nebo bude dítě chodit spát až když bude viditelně unavený. hrozně se mi příčí takový ty věty: jdi do postýlky a pod. synovi je zatím 14m a dávám ho spát až když je utahaný, počkám než usne a spí do 15min. když se někdy stane (a je to tak 1x za 2 měsíce), že se mu spát nechce, tak jde prostě z postýlky ven a hraje si.