Re: Jak předejít hádkám, které hraničí s psychickým týráním ze strany manžela?

Margot, ona to ta rada je, ovšem cholerikovi se těžko poslouchá. Cholerik všechno bere osobně, navíc když má nějaké komplexy

Já už taky vím, měla jsem včera vysloveně z něj pocit, že na mě v některých chvílích kouká /nenápadně, sám si to neuvědomoval/ co já jako na to, jestli se chytnu drápkem, že se tvářím jinak, že nestartuju hned...fakt jako kdyby odnaučujícímu se alkoholikovi scháválně mával flaškou před obličejem, pak jí ještě rozdělal a nalil, aby to konečně zabralo a alkoholik se napil.

Ono to, co mi tady radí mnozí, prostě nereagovat nebo změnit způsob reagování /ne provokovat/ je myslím ne tak špatná rada.
Jestliže konflikty probíhají většinou kvůli stejným věcem a podle naprosto stejného scénáře, tak na tom něco je. Jenže já se je snažím řešit rozumově - rozebrat, nebo se rozumově hájit, ale to na něj naprosto nezabírá.

Jeho rodiče - nevím, jaké má trauma z dětství on, on se tváří, že žádné NO a jeho rodiče - zde je možná jeden ze zakopaných kamenů - mě přijde, že létami začíná obdivovat soužití svých rodičů, přestože s nimi od dvaceti nežije, vidi ho jako harmonické - z leteckého pohledu chvilkových návštěv, kdy starostlivá tchyně obskakuje tchána. No - harmonické, tchán je soběstředný a hádavý, tchyně o něj nadměrně pečuje /kdyby jednou zůstal tchán déle naživu bude na obtíž a poleze na nervy všem, ale bohužel ted to muž nevidí, že jejich soužití vůbec není harmonické, že je to podivný hybrid ženy-služky, která je starostlivá a chlapa, co se jen veze/, názorově se podle mě moc neshodnou, ale ona asi našla způsob jak se vyhýbat konfliktům. Tchán je takový typ, že se na jedné rodinné oslavě hádal, přestože měl stejný názor jako většina zůčastněných. Cistě jen proto, aby se mohl postavit do opozice.