Re: Jak předejít hádkám, které hraničí s psychickým týráním ze strany manžela?

No Margotko a Chryzantémo, díky za názor, ale já fakt spíš ocením jak už jsem psala v úvodu, názory lidí, co něčím podobným prošli.

U vás je to totiž jen vyčtená a slyšená teorie.

Neříkáš jdi do azyláku, ale žádné pronikavé řešení nenabízíš. Neříkáš nic, co bych nevěděla taky.
Taková je prostě realita, někdo se nemůže odstěhovat k rodičům, azylák není východisko a že s dítětem nemůžu dělat na směny, nehledě na výši výdělku, která musí dosahovat určité minimální výše, abychom se s dcerou vůbec uživili, to je prostě drsná životní realita, nikoliv přečtené příručky.
Ano budu pak rovnoprávná, nebudu poslouchat žádné shazování, ale budu mít problémy vůbec přežít. Ne zrovna skvělá alternativa, pokud se nabízejí ještě jiné.A jen mi neříkej, že bys v zájmu duševního zdraví sama bydlela třeba pod mostem. Ono v české republice jsou tisíce, desetitisíce žen, které skusují menší nebo větší problémy v manželství jen díky tomu, že by samy nevyžily. Smutné, ale je to tak a myslím, že ani ty to nepopřeš. LIdi nedělají kolikrát kompromisy k svému cítění až do krajnosti jen tak, z plezíru, nebo že by se nechali rádi umravnovat a shazovat někým.

Já tenhle příspěvek mínila úplně jinak - jsou cesty vnější a jsou cesty vnitřní. Přesně jak pochopily tady mnohé z nás. Jestliže se změní jeden ve vztahu, musí se nutně změnit i schéma. A to u hádek nejspíš jde, normálně on mi totiž neříká ráno k snídani: "ty huso jedna, jakto, žes včera nevyčistila wc, neumyla nádobí..." Tyhle věci se u nás neřeší x-krát denně, jestli to tak bylo pochopeno.