Fiono, tak obdobné hádky jsme zažili na začátku našeho vztahu, to byly chvíle, kdy jsme se byli schopní schodnou jedině na tom, že když to takhle půjde dál, tak se dřív nebo později rozejdeme a oba jsme si všimli toho, že se z těchto hádek stává jakési pravidlo = zajeté koleje (začátek, průběh i konec vždy stejný), prostě takový model, který jsme přijali za vlastní a automaticky v něm jeli … s každou hádkou jsme si sebe navzájem vážili míň a míň a atmosféra byla hrozná … u nás šlo o trochu jiné věci než u vás, ale průběh byl obdobně bouřlivý jak ho popisuješ ty …
… troufám si tvrdit, že na začátku platí jediné, moudřejší ustoupí a vyčká až protistrana zjistí, že jediný kdo ve vztahu válčí je on sám … jenom to je právě ono, že bys na to zkouškové období musela zadupat svoji touhu po rovnoprávnosti (prostě se neobhajovat za každou cenu) … co je taky velmi důležité, být klidná, nezvyšovat hlas a nenechat se rozproudit emocema (a to je taky velmi těžké) a v neposlední řadě se snažit klidným a vyrovnaným způsobem o komunikaci … když je nejhůř je ideální odejít, kde není reakce není ani akce (nejlépe z bytu/domu, nestačí jít jen do vedlejšího pokoje), pak totiž zanecháš napjatého manžela samého se sebou a to bude muset zapracovat on sám, nebude mít lehký cíl (tebe), na kterém si nahromaděnou flustraci rychle vybije (vycházím z toho, že hádka vznikne rychle, protože je to většinou o emocích a ty většina lidí neovládá … jeden řekné A, druhý B a jedete celou abecedu … možnost je se už u A klidit z cesty, odejít, vrátit se třeba za hodinku, můžeš jít s dítětem na procházku nebo i sama a po návratu se pokusit o debatu) …
Chápu, že máš tendece se bránit, ale tím jenom rozfoukáváš oheň, jsem taky hodně emočně založená osoba, ale naučila jsem se ovládat (bylo to hrozné) … ale bylo to tak, když jsem začala ječet (ne doslova, nejsem úplně ten typ, spíš to podávám tak procítěně, což bývalo skoro vždy chápano tak, že jsem naštvaná), tak protistrana za chvíli začala ječet taky:
já tak:

on tak:

Hele u nás to nakonec probíhalo tak, že jsme se nakonec hádali i o to, proč já řvu a já že neřvu, jo řveš, neřvu

komedie … ted´kom máme krásný vztah a když něco řešíme, tak řešíme debatou, není to hádka … prostě jsme se to naučili, základ je začít něco dělat jinak, zkoušej (třeba nereagovat, odejít na chvíli z domu nebo pochlebovat- tuhle taktiku už jsi zmiňovala ... prostě cokoli, ale jinak než jak jsi to dělala ted´kom, zapři se, udělej ze sebe takového vědce a z manžela pokusného králíka a studuj, jak na jednotlivé podněty reaguje, od toho se pak můžeš odpíchnout dál a třeba navázat na tu jeho harmonii, do které napjaté vztahy a cílené slovní podpásovky nepatří) ...