Re: Jak předejít hádkám, které hraničí s psychickým týráním ze strany manžela?

sakra Zojando, napsaný to zní krásně, jen to uvést do praxemusí být hrozně těžký, teda ne tak těžký pro flegmatika, kterému trvá dlouho, než se do něčeho emocionálně opře, pro mě jo

Tak nějak si intuitivně říkám, že tohle může být jediná cesta, jak přežít momentálně a možná i déle. Netvrdím a ani nedoufám, že by z toho mohl být vztah, jaký se vytvořil mezi vámi, mě by stačila jen taková ta lidská slušnost. Prostě aby se necítila jako pes a neměla pak pocit, že nestojím za nic. Nejen, že ranil moje city, že mě nebere a neváží si.

A přesně jak píšeš, lidi si váží jeden druhého čím dál mín vlivem takových excesů. Já už někdy mám pocit, že si ho skoro nevážím právě proto, že nejvíc preferuju v partnerství citovou oporu a on má tu blbou vlastnost, že zneužívá, co mu člověk řekne, proti mě. Tím u mě teda hluboce klesá, nechce se mi už mu důvěřovat /zdá se, že tohle mu nedochází, že mezi partnery musí být důvěra aspon na základní bázi/

No a roli možná sehrává to, že oba jsme starší sourozenci, tak trochu se snažíme o dominanci /já taky nechci hrát poslední housle, přestože mám to nižší sebevědomí - kdyby mi bylo fuk, že mě do té role v hádkách pasuje, tak se tak vehementně nebráním a mávnu nad tím rukou - jenže já se bojím, že když vzdám ten boj o rovnoprávnost, o kterém píšeš, že si mě bude vážit čím dál mín. NO ale máš pravdu v tom, že hádky na obhájeního toho, že jsem stejně úcty a respektu hodná osoba jako on vedou spíš k pravému opaku. Mám pak daleko horší pocit nejen ze sebe, ale i z něj/