Re: Co na stará kolena ještě akceptovat v partnerství, aby člověk nebyl sám a co už ne

Luthienko, to se mluví nám, o dvaceti, třicet i více let mladším. Já myslím, že v tom stáří přistupuje i otázka: Nebudu mít pomalu na koho promluvit, tak na prodavačku v obchodě, kdyby se mi něco stalo, budu v bytě sama, ani nikdo nepřivolá sanitku a tak podobně.

Navíc začínat znovu v důchodu na ubytovně to asi ustojí málokdo.

Co se týká té vzájemné lásky a úcty - nevidím do toho, jestli když ti muži byli trochu machové zamlada, jestli se to nenarušilo už tehdy, každopádně láska a úcta se určitě vytratí v případě, že oba jsou staří, jeden se zamiluje do mladší /většinou tedy muž/ a začne blbnout takovým stylem, že ženu pomalu dožene do duševního zhroucení - trápí ji to, ponižuje, ani ve snu si nepředstavovala takové finále života, taky si myslela, že si bude relativně užívat stáří, když jsou děti odbavené.

No - všechno dopadne jinak a co včil?

Hlavně mě zamrazilo, jak drsně a reálně to ta paní viděla, protože je fakt, že ženy se dožívají vyššího věku, i jsou vitálnější. Takže ten případ, kdy milenka kopne do zadele starce, kterému selhalo zdraví, je docela reálná možnost. A teď stařec nemá kam jít, měla by se postarat manželka, která se rozvodu bránila původně z jiných důvodů - myslela si, že on vystřízliví, nechtěla rozdělovat majetek, bála se změny...

Prostě - že je lepší podstoupit nepříjemnou změnu, které se bojí, protože vyhýbat se jí by mohlo přinést ještě větší utrpení, žádný happy-end.