Re: Co na stará kolena ještě akceptovat v partnerství, aby člověk nebyl sám a co už ne

Hilly, právě že tam na výběr ještě je, bohužel už jen dvě alternativy


- důstojné osamělé stáří, být na všechno sama, ale starat se jen o sebe

- varianta - pomáhat zvládnout stáří člověku, který ze mě udělal doslova vol., sama se tím odrovnat a přitom k tomu člověku cítit jen odpor a dělat to z povinnosti - ať už morální, nebo proto, že dneska se to bohužel stává, že "odvezou ho z nemocnice, protože je zaléčený a někdo se o něj postarat musí". Nemocnice osobní vztahy neřeší, jde cestou nejmenšího odporu.

Takže - pokud se někdo brání první variantě, protože z ní má strach, může přijít ta varianta dvě.

Asi jsem měla postavit otázku takhle:
JE DOBŘE BÝT TAK DRSNĚ REALISTICKÁ, JAKO TA PANÍ? VYPLÁCÍ SE POČÍTAT S NEJHORŠÍ VARIANTOU? /žádný happy-end, žádný zmoudřelý a poučený stařík a snesitelný podzim života po jeho boku poté, co dokázala odpustit/

Úmyslně mluvím v levelu stáří, protože když zahýbá a blbne člověk středního věku, je reálná šance, že se to pořeší nějak jinak - mají dost času na rozvod, chlap si najde jinou partnerku-pečovatelku než původní manželku.

Kdežto stáří, o generaci mladší milenka, chlap mezi 60-70 lety, to opravdu věští možný průšvih většího kalibru, milenka pravděpodobně napořád nezůstane, vrstevnici, která by se starala ten chlap už nenajde - a pak když se něco po...., je tím, kdo by připadal v úvahu opravdu původní manželka. Tohle se mladším ženám, které se rozvádějí pro nevěru partnera opravdu většinou nestane.