Re: Co na stará kolena ještě akceptovat v partnerství, aby člověk nebyl sám a co už ne

Gréto,

"Naprosto souhlasim, ze memi potreba mit partnera za kazdou cenu. Ale brat detem otce, ktereho maji radi, a zit sama, nebo menit za jine, to radsi spolknu plno veci. Jak to cela leta pozoruju, zadne partnerstvi neni perfektni, vsude neco je min bevo vic. Zit, jak chci, to muzu jen, kdyz nemusim mit zadne ohledy na dalsi nejblizsi."

Já myslím, že tady zaměňuješ dvě věci.

Samozřejmě když má člověk s někým děti, tak by se měl snažit s tím člověkem vycházet, být tolerantní a nebýt malicherný, tj. nerozcházet se s ním kvůli každé prkotině.

ALE: to, jak to píšeš, zní spíš jako "ve jménu toho, aby mi neutekl, si nechám klidně nakálet na hlavu a ani nehnu brvou, protože co kdyby mi utekl, kdybych si dovolila se ohradit, že se mi to nelíbí".


Samozřejmě, že nikdo nejsme dokonalý a chce-li člověk žít s někým, tak si nemůže žít ÚPLNĚ podle svého a musí se tomu druhému přizpůsobovat. Ale pokud se mu přizpůsobí tak, že si podle svého nežije už vůbec, zatímco ten druhý si dělá co chce a žádné ohledy na toho prvního nebere (což se podle toho, co říkáš, s partnerstvím vylučuje), tak co to vlastně tomu přizpůsobivšímu se dává?

Já si myslím, že to je tak moc špatně, že žít sám je nesrovnatelně lepší.