Re: Co na stará kolena ještě akceptovat v partnerství, aby člověk nebyl sám a co už ne

Na tohle téma má krásnou povídku Svěrák ve své knížce "Nové povídky" (jakoby druhý díl, první se jmenovala jen "Povídky").

Musím říct, že jsem si docela dlouho myslela, že se naši rozvedou (když stavěli barák, já dospívající a plná "rozumu", táta cholerik s výbušností dynamitu...). No a když jsme se ségrou skoro ve stejné době vylétly z jejich "hnízda" (já se odstěhovala, ona šla na kolej), skoro jsme se o ně bály, jestli spolu vůbec vydrží. A světe div se, nějak se to uklidnilo, právě zjistili že dost známých v jejich věku se porozvádělo kvůli věcem typu nevěra, dluhy apod., a zjistili že jejich vztah je v podstatě ok. Tak jsem za to ráda, jsou to cca pětapadesátníci a přijde mi, že si ještě stihnou docela "užít" (rádi cestujou a navštěvujou vzdálené známé).

Takže asi bych se snažila vydržet, pokud by to nebyla nějaká zásadní věc typu "kudla do zad" kterou by mi partner provedl