Re: vzdor

Jak jsou kazdy jiny :-) U nas se teda diskutuje hodně, zjistila jsem, ze kdyz na ni jdu silou a prikazama, tak ze mi vzdoruje natolik, ze je to proste nepruchodne, musela bych 90% věcí řešit přes mojí fyzickou převahu - jakože ji odtáhnout, odnést, naplácat. Nebo se mi to vrátí tak, že při nejbližší stejné situaci, kdy ona potřebuje přesvědčit mne, použije na mne "moji" metodu. Takže když jsem ji donutila křikem nebo pohrůžkama, tak na mne ječí nebo mi jednu vrazí. Když jsem ji přesvědčila jinak, tak prosí nebo přemlouvá. Jako zrcadlo. Musim ji obvykle zmanipulovat tak, aby se rozhodla "sama".
Je fakt, že je to držtička odrzlá a je na to zvyklá, že se navzájem prosíme, dovolujeme a že v rámci určitých mezí se respektuje i její názor, takže dneska se nám stalo, že manžel vybuchl a začal na ni křičet u večeře a ona mu řekla "Tatínku nehulákej, buď hodný na miminko, teď se papá. Sedni a kousej chleba"
Běžné je od ní slyšet, to už jsem psala: teď nemůžu, hraju (mám pláci). Maminko, za chvilku, dodelam. Pockej, pridu hned. Plosim, miminko pocebuje pomoc. A takove podobne dospele fraze.

To mi připomnělo, že se mi s tím respektem stala taková věc - nevím, jak je to holky u vás? Já docela hodně respektuju, když je něco Anetky a dovoluju se jí, jestli to smím odnést, půjčit si to, pokud řekne, že to třeba nepůjčí návštěvě, že je to její, tak ji nenutím, ale snažím se buď nabídnout návštěvě něco jiného nebo aby se dohodli třeba že si to půjčí za chvíli, až si Anetka dohraje atd. Obzvlášť pokud se jedná o věci, o kterých dopředu vím, že je na ně hodně háklivá, třeba na odrážedlo atd. A taky to u nás platí obráceně- jsou tatínkovo, maminky věci, které se neberou nebo se musí poprosit o půjčení a přes to vlak nejede.
No a měla jsem výstup s téměř dospělou návštěvou, která se šla Anetce hrabat do věcí - i já osobně bych z toho měla pocit narušení soukromí, Anetka celá zaražená- obvykle ona tam má hosty a ona pro ně vyndavá hračky a ukazuje a půjčuje jim je. No a vrchol byl, když jsem mluvila o tom, jak je háklivá konkrétně na to odrážedlo a BĚHEM této promluvy přijela ta osmnáctiletá návštěva na odrážedle. Tak jsem vylítla a byla jsem před jejich rodiči za toho blbečka a prudiče, co toho teda nadělá, dyť se zas tolik nestalo. Namíchl mne samotný princip, že i když je to malé dítě, tak je to jeho pokoj a jeho věci a minimálně je zdvořilé brát ohled na názor "majitele", to za prvé, za druhé to, že zrovna jsem o tom mluvila a za třetí- kdo to řvoucí dítě pak bude utěšovat a ze zbytku návštěvy nebude nic mít- samozřejmě máma. Zajímalo by mne, co vy na to a jak to máte doma vy. Připadá mi divné, jak se někteří lidé k malým dětem chovají. POdle mne už je to osobnost a už dokáže nějakou svoji vůli a libost nebo nelibost projevit, není to cvičená opička, aby bezchybně fungoval na zapískání nebo naopak plyšový medvídek, se kterým si kdokoli může dělat cokoli a on si to bez problémů nechá líbit.
Anetka takhle vytočila jednoho chlapečka u něj doma, tvrdila mu, že pohádka na videu je její, my jsme u toho nebyly a chlapeček se strašně rozčílil, že to není pravda, že je to jeho pohádka a dostal málem hysterák. Myslely jsme si, že Anetka je OK, že z toho nemá rozum. Jaké bylo moje překvapení, když ještě v 11 večer nemohla usnout, protože jí pořád vrtalo hlavou, že Jiříček se strašně zlobil a plakal.

to je to zas dlouhé :-) ale vrtá mi to hlavou, no :-)