Re: Dobré ráno

Dani, promiň, ale já mám pocit, že největší problém máš s tím, že ti vzdoruje "tvůj hodný chlapeček", co tomu řekne okolí, jaká jsi matka, když máš nedokonalé dítě a že to děsně řešíš - první "záchvat" včera nic neznamená - mohl úplně obyčejně vstát ráno levou nohou. Sprcha je až to úplně poslední řešení v momentě, kdy dítě dostane takový afektivní záchvat, že se třeba začíná vztekem dusit, vpodstatě to nemáš udělat ve zlosti, že ho jdeš "zchladit" ale po logickém zhodnocení situace, že už dospěla tak daleko, že ho ten výbuch samotného ohrožuje a je nutný okamžitý a rychlý podnět, který ho radikálním způsobem donutí se soustředit zpátky na realitu. Zbytečným používáním těhle metod v něm taky můžeš vypěstovat odpor k vodě nebo mu zlomit povahu - on má právo na to, projevovat svoje negativní pocity, ty je máš jen usměrnit do vhodné formy. TAky úplně souhlasím s tím, co psala tuším Jana, že si to člověk nesmí brát osobně, že to dítě zkouší hranice vůči autoritě, kterou představuješ.
Anetka je vztekloun a svéhlavec odmala a maximální trest, který jsem na ni musela použít je, že jí řeknu, že to nebudu poslouchat, jeslti chce řvát, ať odejde do svého pokoje, tak za sebou práskne dveřma, demonstrativně ječí, když si jí nevšímám, tak ty dveře otevře a jde předvádět, jak brečí, mezi futra. Na veřejnosti, třeba když se mi začala v MC válet pod stolama, protože jsem ji napomenula něco kvůli oslintávání bonbonů, tak ji odklidím někam, kde si nemůže ublížit a nechám ji válet, ať si okolí myslí co chce. Když mi předvádí hysterák na křižovatce, protože vymyslela, že nechce chodit za ruku přes cestu, tak ji odklidím, aby se neválela autům pod kolama a pak jen v povzdálí čekám, až se miláček vyzuří.Není to o výchově, je to o povaze toho dítěte, někdo má měkkou povahu a dá se vycepovat a někdo je holt tvrdohlavec, který si za každou cenu chce prosadit to svoje a pak jsou ty boje prudší, ale nemá cenu to lámat, nebo je za to trestat.
Doporučuju z literatury MAtějíčka a teď jsem objevila v knihovně vydalo to nakladatelství POrtál, je to psyhcologie pro učitelky mateřských školek, tj. jak zacházet a vycházet s věkovou skupinou 3-6 let a je to hodně přínosná kniha.
Třeba tam psali, že dítě do 4 let nedokáže odpovědět na otázku PROČ to děláš. Neumí to a člověk mu nemá tak pokládat otázky, např. proč pláčeš, protože se nikdy nedozví pravdu, to dítě buď řekne první co ho napadne a může být obviněno ze lži, nebo se chytí první "udičky", kterou mu dospělý nahodí "proč pláčeš, ty jsi spadnul?" "jo spadnul" tak ho začnem utěšovat-nebolí, nebolí, pofoukam -ale přitom pláče ne proto, že ho bolel pád, ale proto, že se leknul a potřebuje od nás slyšet něco úplně jiného.
A hodně tam zdůrazňují moc empatie. Že kolikrát ty děti nechtějí slyšet povzbuzení, ale chtějí slyšet, že rozumíme jejich pocitům a že je chápeme a víme, co se v nich děje.