Re: hysterak

Tak uplne napred moc blahoprejeme, hezky to Petko Lucce od nas vyrid. At mlicko dobre tece a valecna zraneni se rychle hoji :-)
Jinak nas Honzik je mozna trochu po mne, a treba mym dedovi... Prvni sprchu mel letos v kvetnu. To bylo Kacce tyden, ja ji kojila a on na nas hodil dve velke drevene kostky, ale o tomu jsem vam uz myslim psala. Od te doby ho jeste parkrat potkala...
Jinak my meli dneska taky uplakanej den - asi skvrny na Slunci. Nechtel nic jist a vsechno delat sam. Ale ja vsechno dobre rozdychala, ale nutno priznat, ze me to unavilo :-) Rozhovor typu: "Chces ten chleba nakrajet?" "Asi ne" "tak jo nebo ne" "Ano" Takhle asi petkrat a kdyz jsem se pak jala ho krajet, tak se samozrejme rozbrecel, ze to preci nechtel...
Taky prisel na novou certovinu. Dal Kacence casopis, ona ho samozrejme ochutnavala a bylo to na nem poznat. Nacez mi ho prinesl a zaloval "Kacenka au, au" Asi cekal, co ja na to. Je to zvlastni, na co ty deti neprijdou.
Vztekani na ulici nas trapilo loni touhle dobou. To bylo jak nam upadl v te kuchyni a mel modrinu pres cele oko, jako boxer. Byli jsme venku, na okraji docela rusne ulice a on se rozhodl, ze nebude v kocarku a ze nepujde, ze chce nosit. Ja tehule a nebylo mi nijak dobre. Hazel s sebou na zem kazde dva metry. Velmi prisne jsem mu rekla, ze tady jde o jeho zdravi a ze to mu proste nedovolim. Ale krize ho nepresla. Nakonec jsem ho po nekolikerem upozorneni a pocitani do tri nasilim pripoutala do kocarku a jeli jsme domu. Lidi na me teda koukalidost divne - zvlast kvuli tomu monoklu. Myslim, ze dokud clovek nema vlastni deti - nepochopi. No, od te doby podobnou krizi nemel (teda myslim)
Dneska nechtel jit ze skolky - gumovy byl cely - lezl po 4, delal kocicku, pak mi zase utikal na zachod... Stalo se mi to poprve. Nakonec jsem se ja zakecala s ucitelkou a on si to mezi tim rozmyslel a sli jsme docela vpohode.
Dano, chce to fakt pocitat do tri, nekolikrat se zhluboka nadechnout a ono to prejde. Vcera jsem diskutovala s jednou starsi kamaradkou. Ma uz dospele deti a ona mi rikala, ze deti se nikdy nevzpiraji proti Tobe, jako osobe, Tebe budou mit vzdycky rady (pokud jim neprovedes neco fakt hroznyho), vzpiraji se proti radu, norme, autorite, kterou predstavujes.
Je asi dulezity nebrat si to osobne. Oni rostou, a uz jen to samotne pro ne predstavuje spoustu problemu, navic okoli toho po nich chce hrozne moc, to oni se musi prizpusobit nasemu rytmu atd. Proste maji pravo vyjadrit, ze jsou momentalne nespokojeny a protoze to jeste neumi uplne poradne rict ani sami vlastne nevedi, co jim je. Jak znamo, rec je nastrojem mysleni. Takze dokud to nedokazi pojmenovat - vlastne je jen neco stve a tak krici ze vsech sil.
NO, trochu jsem se rozepsala, tak dobrou :-)
Vlastne mam jeste jednu novinku - nase Kacka dela kliky - na rukou a nohou - zapre se a zveda zadecek do vzduchu vypada to docela zajimave :-)